Shodou okolností se ve stejné době na fcb stránce Domácí Magie objevilo zamyšlení Zbyňka Milnera na téma chléb.
Se svolením autora kopíruji jeho zamyšlení na tento blog.
Myšlenky o chlebu
Stůj noho! Posvátná jsou místa kamkoli kráčíš, píše Ján Kollár ve své básnické skladbě Slávy dcera. Dovolil by ch si na toto téma parafrázovat – Ustaňte ruce! Posvátné jsou věci kterékoliv činíte!
Když jsem asi před 4 lety koupil domácí pekárnu, netušil jsem, kam až moje posedlost chlebem povede.
Experimentoval jsem a pokoušel se o různé mutace chlebů.
Cibulový, škvarkový, ořechový atd....
Jednoho dne se pekárna pokazila a já nechtěl těsto zahodit.
Ruce musely práci pekárny zastat.
Byla to nová dimenze, kterou jsem předtím neznal a z pokusů o chuťové variace jsem se
pomalu začal nořit do mystiky chleba a všeho co k tomu patři.
Velice často cestuji pracovně do Číny a tam mi jedna stará čarodějnice národu Naschi
řekla, že každé rýžové zrno má svou duši.
Ta myšlenka mi začala v hlavě pracovat a já jsem věděl, že co platí pro rýži, platí i pro pšenici a žito a vlastně pro všechny plodiny co Země vydává.
Každé zrno má duši - podíval jsem se na hrst zrní a najednou jsem si toho všiml. Viděl jsem, že pšeničné zrno na které hledím je nápadně podobné lůnu ženy, že každé zrno je jako žena připraveno za jistých okolností život rozhojnit. Hleděl jsem na celou fůru zrní u otce na rodinném statku a pocítil obrovskou moc a svatost kupy, která přede mnou ležela. Všechna ta zrna budou pomleta, nevydají již život, budou pro život obětována!
Uvědomil jsem si hodně věcí, zatočila se mi hlava a došlo k něčemu, co mě proměnilo, co se mě dotklo a otevřelo oči.
Myšlenky se mi hemžily jedna za druhou a já jsem začal o zrní, mouce, kvásku, soli, těstu uvažovat a tak trochu i rozjímat.
Chléb - slovo tak obyčejně starobyle posvátné a prosté.
Chléb se mi stal zasvěcením. Chléb, který nesestupuje z hůry a nevydává se za mnohé - jak tomu učí křesťané v osobě Ježíše, ale chléb který vystupuje ze zrna Země z mnoha a mnoha duší která se vydávají za jediného a to za mne.
Uvědomil jsem si nezměrnou lásku Země k jedinci, lásku, která otevírá náruč plnou darů a Života pro mne! Je až s úžasem že mnohé musí být zmařeno aby jeden žil, je až s úžasem, že věci prosté jako je mletí zrna se tak, ale tak nápadně podobají vztahu matky a dítěte, kde máma musí mnohé obětovat a mnohá svá přání opustit – pomlet ve prospěch života dítěte.
Ať jsem se podíval kamkoli viděl jsem poselství, poselství umletého zrna - kolektivního vědomí, poselství vody - živlu zúrodňujícího, poselství kvasu - semene co dává život a oplodňuje jako to činí Duch, poselství ohně - který vše transformuje a přetaví.
Chléb, který kyne, roste, žije a stává se tělem, tělem které se vydává pro mne abych žil - Boží dar!
Boží dar, ale v jiném světle, Boží dar který je vytažený z pece která je z hlíny, kde je proměněn ohněm - tak jako se mnohé mění a taví v žhavém jádru Země po které chodíme.
Zrození chleba - z klínu Matky Země. Chléb, který je znamenán všemi živly a v pátý je proměněn.
Chléb v sobě má mnohá tajemství, která ale žádným tajemstvím vlastně ani nesou a proto jsou tak
hluboká a starobyle obyčejná a tím jsou svatá a posvěcující.
A proto – ustaňte ruce! Posvátné jsou věci, které činíte!
Zbyněk Milner NA VĚTŘE - Vodě, Ohni a Zemi
Stůj noho! Posvátná jsou místa kamkoli kráčíš, píše Ján Kollár ve své básnické skladbě Slávy dcera. Dovolil by ch si na toto téma parafrázovat – Ustaňte ruce! Posvátné jsou věci kterékoliv činíte!
Když jsem asi před 4 lety koupil domácí pekárnu, netušil jsem, kam až moje posedlost chlebem povede.
Experimentoval jsem a pokoušel se o různé mutace chlebů.
Cibulový, škvarkový, ořechový atd....
Jednoho dne se pekárna pokazila a já nechtěl těsto zahodit.
Ruce musely práci pekárny zastat.
Byla to nová dimenze, kterou jsem předtím neznal a z pokusů o chuťové variace jsem se
pomalu začal nořit do mystiky chleba a všeho co k tomu patři.
Velice často cestuji pracovně do Číny a tam mi jedna stará čarodějnice národu Naschi
řekla, že každé rýžové zrno má svou duši.
Ta myšlenka mi začala v hlavě pracovat a já jsem věděl, že co platí pro rýži, platí i pro pšenici a žito a vlastně pro všechny plodiny co Země vydává.
Každé zrno má duši - podíval jsem se na hrst zrní a najednou jsem si toho všiml. Viděl jsem, že pšeničné zrno na které hledím je nápadně podobné lůnu ženy, že každé zrno je jako žena připraveno za jistých okolností život rozhojnit. Hleděl jsem na celou fůru zrní u otce na rodinném statku a pocítil obrovskou moc a svatost kupy, která přede mnou ležela. Všechna ta zrna budou pomleta, nevydají již život, budou pro život obětována!
Uvědomil jsem si hodně věcí, zatočila se mi hlava a došlo k něčemu, co mě proměnilo, co se mě dotklo a otevřelo oči.
Myšlenky se mi hemžily jedna za druhou a já jsem začal o zrní, mouce, kvásku, soli, těstu uvažovat a tak trochu i rozjímat.
Chléb - slovo tak obyčejně starobyle posvátné a prosté.
Chléb se mi stal zasvěcením. Chléb, který nesestupuje z hůry a nevydává se za mnohé - jak tomu učí křesťané v osobě Ježíše, ale chléb který vystupuje ze zrna Země z mnoha a mnoha duší která se vydávají za jediného a to za mne.
Uvědomil jsem si nezměrnou lásku Země k jedinci, lásku, která otevírá náruč plnou darů a Života pro mne! Je až s úžasem že mnohé musí být zmařeno aby jeden žil, je až s úžasem, že věci prosté jako je mletí zrna se tak, ale tak nápadně podobají vztahu matky a dítěte, kde máma musí mnohé obětovat a mnohá svá přání opustit – pomlet ve prospěch života dítěte.
Ať jsem se podíval kamkoli viděl jsem poselství, poselství umletého zrna - kolektivního vědomí, poselství vody - živlu zúrodňujícího, poselství kvasu - semene co dává život a oplodňuje jako to činí Duch, poselství ohně - který vše transformuje a přetaví.
Chléb, který kyne, roste, žije a stává se tělem, tělem které se vydává pro mne abych žil - Boží dar!
Boží dar, ale v jiném světle, Boží dar který je vytažený z pece která je z hlíny, kde je proměněn ohněm - tak jako se mnohé mění a taví v žhavém jádru Země po které chodíme.
Zrození chleba - z klínu Matky Země. Chléb, který je znamenán všemi živly a v pátý je proměněn.
Chléb v sobě má mnohá tajemství, která ale žádným tajemstvím vlastně ani nesou a proto jsou tak
hluboká a starobyle obyčejná a tím jsou svatá a posvěcující.
A proto – ustaňte ruce! Posvátné jsou věci, které činíte!
Zbyněk Milner NA VĚTŘE - Vodě, Ohni a Zemi
Žádné komentáře:
Okomentovat