Pod stanem

V pátek jsme si na louce postavili stan a pro Maggie to byla první noc ve stanu. Moc jsme se nevyspali, celou noc hlídala a vrčela na každý zvuk :)

Sobota byla ve znamení odpočinku.

Ráno začalo pozdravem slunci v rouše Evině a Adamově (bez fotodokumentace :)).




Zachraňovali jsme ještěrku zpod kuchyňské linky,








dopoledne jsem upekla bagety,

















na louku jsme si vynesli slunečník a piknik mohl začít.

Tolik nicnedělání najednou.






Další noc už byla Maggie klidnější, tak snad si holka zvykne :)





V neděli jsme se zbavovali kamenů

Když už nám bylo opravdu horko, vydali jsme se potokem k prameni

Zahrádka utěšeně roste a začíná plodit,

lepší hrášek jsem snad nejedla.










cukety krásně rostou ...

salátová divočina ...













zelí se taky daří, prý je to známka kvalitní půdy :)

a kedlubnová divočina ...

Země je kulatá

Země je kulatá a místa je tu dost

Výlety, rozjímání, přemýšlení, vymýšlení

země je kulatá

multikulti záhonek - špenát, ředkvičky, mrkev, salát, řepa, kedlubny, rajčata, zelí, brokolice, růžičková kapusta, mangold, cukety, ostropestřec, česnek, cibule, brambory ... petržel jsem, ehm, asi omylem vyplela 

Pochybnosti

Jsou v nás. Červík stále nahlodává a povídá nám: „To nezvládnete, bez systému zahynete bídnou smrtí, nebudete mít z čeho platit složenky a daně, nic se neurodí, nebudete mít co jíst, za co nakoupit nové oblečení .“

Je to jak na houpačce. Jsou dny, kdy je vše jasné a zřetelné, všechno dává smysl, kdy je radost plánovat a povídat si o tom, co prožíváme. Pak se to zhoupne, stačí nějaká poznámka, telefon  s informací ze zahrádky, že nic neroste, jen plevelu že se tam daří. A jsme dole.

 Nemáme žádné zkušenosti, chybí základní znalosti našich předků. Máme jen touhu, nadšení , nevědomost a spoustu inspirace. Já bych samozřejmě chtěla všechno a nejlépe hned, ale je mi jasné, že to bude běh na dlouhou trať.

Jsme dostatečně silní? Ustojíme to? Známe se? Známe sami sebe?

Vlastně nemáme co ztratit, nemáme se čeho bát. Nepůjde to? Nic se neděje, můžeme se vrátit zpět. Bude se nám okolí vysmívat? Na tom přece vůbec nezáleží.

Ale stačí zas malé nakopnutí, znamení. Jako například článek v novinách, „náhodné“ setkání, při kterém se o půlnoci u baru bavíte s francouzem o zahrádkaření ...

Věříme, že to má smysl. 

A k tématu výborný aktuální článek - jsme jasná fáze 1 a zachvílu nás čeká ostrý střet s realitou... :D