Křoviska nám mění plány

Původně to byl víkend ideální (dle lunárního kalendáře) na výsadbu stromků zakoupených v ovocné školce v Bojkovicích.

Dokonce se nám přihlásila jedna brigádnice.

Nicméně se na to moc netvářilo počasí, tak jsme převážně jedli, pili a leželi na peci a druhý den, když nás vytáhlo sluníčko a dorazili jsme na louky, kde jsme chtěli hloubit jámy a sázet stromky, uvědomili jsme si, že to nebude taková sranda.

Nejprve bylo nutné meze zbavit nežádoucího letitého náletového křoviska.

 některé keře již za ta léta přerostla do stromů a křoviňák to ani náhodou nezvládal.

 Takže musela přijít hrubá ruční síla, sekerka, pila, motorovka, kleště

Při téhle práci člověka těší okamžitá viditelnost výsledků píle.
Hromadí se to, hromadí

člověk ani nevnímá poškrábané ruce, zima mu není, dýchá čerstvý vzduch (občas proložený výparem z motorovky) a posiluje.

Občas taky nalézáme nějaké poklady

Nějaké to klestí jsme zkoušeli zapálit, ale bez nějakého toho benzínu to moc nehoří, tak snad to rychle proschne a podaří se nám to spálit...

Člověk témeř nasazuje vlastní život. Keře jsou tak zapletené, že je to úplný ježek v kleci. A brání se.

Takže na sázení stromků až tak úplně nedošlo, ale kus práce jsme udělali. Ten větší je tedy ještě před námi. Těch zarostlých mezí je tu tolik, že na jedné straně skončíte a na druhé už abyste zase začali čistit.