Tímpádem toho využíváme a na jizdomatu zamlouvám rychle dvě místa. Ptám se řidičky, zda nebude vadit pes a pár sazenic rajčat. No při vyzvedávce to vypadalo všelijak, ale nějakým zázrakem jsme do kufru nacpali dvě krosny, Ikea tašku se sazenicema, pod nohy psa, slečna na předním sedadle si na kolena vzala lampové stínidlo a jeli jsme vyvednout posledního spolucestujícího. Navigace nás po Brně vedla po všech čertech, nakonec nám pomohly mapy v chytrém telefonu a asi 40 minut po původním čase odjezdu jsme šťastně opouštěli Brno. V rámci akce "hýčkej si svého řidiče" jsem osazenstvu rozdávala čokoládové bonbony (po dojezdu jsme si přečetli složení a skutečně tam nějaký ten likér byl, ale fakt zcela neúmyslně :))
Řidička chtěla pokračovat v dobrých skutcích a přihodit nás někam blíž zahrádce. To jsme s díky odmítli - jen vylezeme na kopec a pak ještě na druhej a pak už tam skoro budeme.
Naštěstí jsme se vyhnuli všem bouřkám (jedna z nich dokonce dole ve vsi v poledne zapálila střechu) a šťastně i s nákladem sazenic dorazili do chaloupky.
Jako vždy bylo plno plánů a žádný čas.
Chtěla jsem stihnout:
- připravit pole a vyset kukuřici Malované hory z Farmy Lukava,
- vysadit brambory
- vyjednotit, přesadit či vysadit vzrostlé sazeničky, dát klíčit nové
- zamulčovat záhony
- konečně někdy oplotit kompost
- připravit terásky pro rajčata
- nasbírat kopřivy na jíchu a na špenát
A hádejte co? No celou sobotu komplet propršelo a foukal snad severní ledový vítr. Teplota přes den klesla na 4 stupně, ještěže nevím, kolik to bylo v noci. Naštěstí nám v kamnech praskal oheň, tak jsme sobotu nakonec věnovali lenošení (alespoň s časopisem Receptář pod hlavou, ovšem s výčitkami svědomí)
Nedělní ráno nás naštěstí vítá sluníčkem. Vítr sice nepolevuje, ale aspoň už neprší. Plány redukuju. Snad stihneme aspoň něco. Do nově navezené stráně vysazujeme Hokaida, ačokču a divoká rajčata. Ať si to dělá, co umí. Když není čas, budeme věřit, že to za nás zmákne matka příroda. Drahý láduje kopřivy do sudu. Ve vyvýšeném záhonu raději nepleju, zatím není poznat, co z toho je žádoucí a co plevel :) Na prázdná místa házím slámu a do hnízdeček vysazuju rostlinky. Vzhledem k neustálému přesunování pařeníčků a květináčků už vůbec nemám přehled, která rostlinka je co, takže ve finále to bude asi pěkné překvapení, co jsem vlastně zasela. Jedinou jistotu mám snad u růžičkové kapusty a taky u omylem odhrabaných vyklíčených semínek cukety :). Maggie už nám v záhoncích taky začíná úřadovat, potřebovala si nutně schovat prasečí nožičku do hrášku a pak cosi marně hledala v rukole.
Budeme věřit, že už máme po zmrzlých a bude jen líp.
Neděle je extra krátká kvůli úprku na vlak. To jsou chvíle, kdy mám chuť vyjít na kopec na signál a zavolat do práce, že zítra nedojdu :) a vymýšlím, jak to udělat, abychom tu mohli zůstat hned.
