Kam vás to táhne?

Je milión důvodů, proč by to nemuselo vyjít, přesto to riskneme...

Každý den je začátkem nového života... ovšem ten dnešní obzvlášť...

Nabralo to všechno rychlost přímo světelnou.

Koncem června jsme podali výpovědi. Drahý nakonec skončil už v červenci dohodou. Já nabídla zaměstnavateli půlúvazek a home office. Takže zatím na dva měsíce práce z lesa :)

Noa když už to všechno šlo tak rychle, tak mě napadlo, proč bychom se vlastně rovnou nepřestěhovali. Ondra doma balil, přemisťoval krabice a pejska a zase balil.

Nejhodnější švagr nám nabídl auto a odvoz, v sobotu 16. srpna jsme krabice naházeli do auta a odfrčeli ku lesu. Tam jsme krabice vyložili, něco hodili do stodoly, něco do chatičky a budeme postupně třídit a vyhazovat. Co si budeme povídat, člověk za ta léta nasbíral spoustu blbinek a obzvláště v lese je opravdu potřebovat nebude.

Vystupuji ze své komfortní zóny, mířím vstříc doposud nepoznanému, hodlám zkoušet, objevovat, nebojím se pádů, těším se, mám respekt a hlavně jsem hodně zvědavá.

Konec expresního hlášení.

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden

INTERNET

Po vyzkoušení signálů všech možných a nemožných operátorů jsme zhodnotili, že do našeho údolí budeme muset spojení se světem přivést jinak.

Po zvážení možností jsem objednala satelit u společnosti INTV. Rychlostí blesku mi byla zaslána smlouva, doručen satelitní set a mohli jsme instalovat.

Na zahrádce to vypadalo jak v Almě :).

Naštěstí byl satelit vybaven inteligentním samonavigačním zařízením a při nalezení družice si pípal. Se základním azimutem a elevací pomohlo gps v mobilu a jemné odchylky už zase řešil software na noťasu, kde se zobrazovala síla signálu. Opravdu blbuvzdorné.

Noa k večeru už jsme byli ve spojení se světem. Takže už se nám na zahrádku i dovoláte.

Hned jsem vyzkoušela připojení firemního noťasu na VPN a informační systém a huráá, vše funguje snad rychleji než v práci.

Okolo nás

Dovolím si zde uvést malou citaci z knih Zvonící Cedry: "Není třeba odcházet do lesa, nejdřív ukliď tam, kde jsi udělal nepořádek."

Trochu si vyčítám tu naši cestu z města, nemám pocit, že bych se nějak věnovala zlepšení podmínek teď, ve svém okolí :(.

Při venčení mě neustále rozčilují hromady odpadků všude v trávě, tak jsem se alespoň rozhodla na každý výlet s Maggie vzít pytel na odpadky a alespoň něco posbírat.

Výsledkem prvního sběru jen v okolí domu byly dva plné pytle, jedna děkující paní důchodkyně a hlouček paní bavících se o tom, kdo tady neustále ten bordel dělá a neuklízí a že je to dneska hrůza, že se to město o nás nestará. Další paní si ťukala na čelo, že jsem blázen, že to nemá cenu. Pravda, druhý den už pod lavičkami bylo zase nastláno, ale třeba tím inspiruju alespoň jednoho člověka. Pak věřím, že to cenu má. Každopádně v tom hodlám pokračovat.

Další zajímavou četbou pro inspiraci je článek na Módním Pekle. V podstatě krásně shrnuje dnešní nehorázné plýtvání vším a všude a vlastně to zahrnuje i ty odpadky.

Mám to "štěstí" či smůlu, že na mou postavu v běžných řetězcích takřka nic neseženu (a to si nemyslím, že jsem nějaký extrém), takže mě nakupování naštěstí vůbec nebaví. I přesto mám plný šatník a nemám co na sebe :)

Poslední dobou mě docela baví nákupy v sekáči, občas se podaří něco sehnat, ale snažím se nákupy celkově omezovat. A trochu se děsím třídění šatníku před stěhováním, asi to bude náročné.

Řekla bych, že docela jednoduché to máme s kosmetikou. Začneme-li ve sprše, v základní výbavě u nás najdete pouze úplně obyčejná pevná mýdla a kopřivový šampon. Zásadní zkušeností pro "používání" krémů na mou "suchou" pokožku byly experimentální dva týdny, kdy jsem se po každné sprše ihned nenatírala žádným krémem. Přiznám se, sněžilo se ze mě, závislá pokožka byla zoufalá. Naštěstí to bylo v zimě, takže se sněžení dalo schovat :). Asi po dvou týdnech (už se přesně nepamatuji) se stal zázrak. Žádný krém nebyl potřeba. Stačilo pít vodu, jíst zeleninu, místo tekutých mýdel používat mýdlo obyčejné. A možná pomohla i víra. Dnes používám na ruce a obličej, které jsou přece jen vystavovány různým nepěknostem trochu častěji, přepuštěné máslo a sádlo s měsíčkem, občas olivovový olej. A je nám hej. Mě a mé pokožce.

Jídlo je kategorie sama pro sebe. Mám v živé paměti doby, kdy lednička v mých "single" dobách zela prázdnotou (stejně jsem ráno odcházela v 7 a vracela se v 10 v noci a někdy ani to ne) a já se stravovala převážně někde venku. Ještě, že jsem tenkrát neměla psa, asi bych mu občas kradla suchary.
Postupně jsem se však dopracovávala k nějakým těm nákupům a vaření, pak už naštěstí bylo komu. Jídlo nás vlastně dalo možná dohromady, mé srdce tenkrát zaplesalo nad zjištěním, že ten kluk čte pana Cuketku a nakupuje v Praze na farmářských trzích. Tak jsem si ho po čase přestěhovala do Brna :). Dnes věřím tomu, že "jste to, co jíte". Ten pán, co s ním bydlím občas z práce nosí odepsané potraviny, kterým nic není, jen to datum na obalu už hlásí, že nesmí do prodeje. A že jich je. A to je jen malý obchod. Nedokážu si představit, co toho musí být v hypermegasupermarketech. Když už nakupujeme, nakupujeme základní potraviny, přemýšlíme nad množstvím. Naštěstí oba maso tolik nemusíme (vegetariáni nejsme), takže jedeme spíš zeleninu na různé způsoby. Zeleninu pokud možno sezonní a lokální, nejlépe domácí od rodiny a známých. I tak máme doma spoustu obalů, plastů, pořád máme plné koše. Jsem hrozně zvědavá na budoucí spotřebu a odpady, těším se, až budu dělat tabulky, kolik, čeho, za kolik...

No, tohle ublognutí je (jako ostatně vždy) trochu nesouvislé, ale snad víte, co vám toužím sdělit.

Lenošné léto

Poslední dva letní víkendy na chatě jsme toho moc nenapracovali :)

Před dvěma týdny dorazila na návštěvu mamka, tak jsme si v sobotu udělali výlet na rozhlednu Vartovna.

Cestou jsme potkali základy permafarmy,

stylově v předvečer svátku Jana Husa i husitský památník,

bouřku s deštěm a netypický záchod.

Po dešti přišlo vhod drobné občerstvení s výborným "lančmítem".

Na rozhlednu Maggie nemohla, tak musela počkat dole u ohně s mamkou a celkem to snad zvládla.



Zahrádka stále bujně roste. Listy cuket začínají zabírat půl záhonku.

Až teď člověk zjišťuje, co všechno vysel a vysadil moc nablízko, pač to vypadalo, že nic nevzejde. Najednou je z toho divočina.

Zvlášť salát nestíháme sklízet.

Do toho jsme akorát sbírali nějaké ty maliny a lesní jahody, z nichž jsem pak vytvořila nepečený cheesecake.

ze zahrádky rovnou do kuchyně

těstoviny s mladým česnekem, mangoldem, listy červené řepy, jarní cibulka, petrželka, vše přímo ze zahrádky. Olivy a sušená rajčata import.

Pokud zrovna neprší, tak se griluje

a taky experimentuje s první úrodou ze zahrádky

plátky mladé syrové řepy, olol, limetka, bylinková sůl

listy červené řepy na másle s česnekem a uzenou solí

brambory zamulčováváme a zaléváme

Letos je bohužel snůška velice malá, medu bude nedostatek :(

Zahrádka na betóně je taky trochu divoká, dvoumetrové brambory jsem snad ještě neviděla.

Samé otázky, žádné odpovědi

Jak zjistit, zda to, co právě děláte, čemu se věnujete, je to pravé a děláte to správně? Kde hledat pravdivé odpovědi na své otázky? Uvnitř sebe? Co když vám váš vnitřek nabízí jen samé pochybnosti a místo odpovědí na otázku jen další otázky? Jak můžu udělat rozhodnutí, když nevím, která z možností je správná? Mohu porušit své současné morální a etické hodnoty a později nelitovat? Nebo je neporušit a později litovat, že jsem něco nezkusila? 

Pod stanem

V pátek jsme si na louce postavili stan a pro Maggie to byla první noc ve stanu. Moc jsme se nevyspali, celou noc hlídala a vrčela na každý zvuk :)

Sobota byla ve znamení odpočinku.

Ráno začalo pozdravem slunci v rouše Evině a Adamově (bez fotodokumentace :)).




Zachraňovali jsme ještěrku zpod kuchyňské linky,








dopoledne jsem upekla bagety,

















na louku jsme si vynesli slunečník a piknik mohl začít.

Tolik nicnedělání najednou.






Další noc už byla Maggie klidnější, tak snad si holka zvykne :)





V neděli jsme se zbavovali kamenů

Když už nám bylo opravdu horko, vydali jsme se potokem k prameni

Zahrádka utěšeně roste a začíná plodit,

lepší hrášek jsem snad nejedla.










cukety krásně rostou ...

salátová divočina ...













zelí se taky daří, prý je to známka kvalitní půdy :)

a kedlubnová divočina ...