Nestíháme,

kosíme, zaléváme, sbíráme, vypeckováváme, zavařujeme, medujeme, cestujeme, vaříme, pečeme, jíme, spíme, milujeme a máme se dobře ... :)

Proč zelenina neroste na stromech?!

Bylo by to mnohem jednodušší.
Pro stromek se vykope díra, stromek se zasadí, zasype, okolo se dá nějaké pletivo, popřípadě nátěr proti okusu a pak se jen počká až začne plodit.OK, tak jednoduché, to není, nástup plodnosti taky chvilku trvá a taky se může leccos pokazit. Ovšem proti pěstování zeleniny mi to přijde jako nebe a dudy.

Ryju, sázím, seju, že se na to ne.....u!

 

Semínka mám za oknem snad od února.

Počáteční nadšení, jak to všechno klíčí, schladila vysoká úmrtnost po pikýrování. Většinu chuděrek jsem přesazením úspěšně zlikvidovala. A ty, co se jakž takž držely, tak vůbec nehodlaly pokračovat v růstu. Asi pěstuju miniatury, nebo co.
Nu a v květnu nastalo pár pěkných dnů a tak šlo pár rostlinek ven. Trápení netrvalo dlouho. Buďto si uschnuly, nebo uhnily a zbytek zlikvidovali plzáci a slimáci. No a venkovní výsev, škoda mluvit. Slimáci vyloženě čekali, jakmile vykoukne první drobný lístek a hned jej ochutnali. Kromě toho vzrostlejší rostlinky užírá nejspíš nějaká vysoká a nechává za sebou vizitku.

Rytí dalo spoustu práce, výsev rovněž. A teď mám pocit, že to všechno bylo zbytečné. Letošek asi věnuju studiu práce s kosou a budu alespoň kosit a mulčovat.
 

Co se mulčování týče, tak jsem prozatím alespoň nadšená růstem brambor. Loni začátkem podzimu jsme shrábli něco sena na plochu cca 3 x 6 m a letos jsme pod slámu  hodili pár naklíčených brambor. A ty jedou. Průběžně přihazujeme posečenou trávu a snad se dočkáme pěkné úrody.

Abych si jen nezoufala. Na loňském vyvýšeném záhonu u chalupy se stále daří mangoldu, který si vždy po ořezání krásně obroste. Průběžně dorůstají ředkvičky, rukola, snad bude i špenát, česnek, mrkev, zelí, řepa a černý kořen. Zatím to vypadá nadějně, slimáci u chalupy dávají přednost kompostu.

Slepice se taky polepšily a sází jedno vajíčko za druhým, rekord je 8 vajec za den od 9 slepic. Tak už rozdáváme po příbuzných.

U ovocných stromů a keřů to zatím vypadá pozitivně. Vše kvetlo jako blázen, nepřišli žádní ledoví muži a na některých stromech a keřích už se tvoří plody. Dokonce i ořešák už má malé oříšky.
Tak z nás letos asi budou fruktariáni, když ta zelenina nejde.

Vyvýšený záhon 2 a 3

Loni na jaře jsme pokusně vyráběli u chaty vyvýšený záhon.
Celý rok se pak zelenal, kvetl, rostl a tak podobně, no úroda byla krásná.

Takže plán je tvořit další a další. Ovšem u chaty už není místo, musíme se tedy vydat hore do polí a luk.

Stojím si tak uprostřed těch hektarů a mám smíšené pocity. Kochám se okolní krajinou, poslouchám zpěv ptáků, voním k rozkvetlým stromům. Zpět na zem mě přivádí představa té nekonečné práce a beznaděj nad tím, že vlastně nevím, kde a jak začít. Je toho tolik potřeba.

Vyčistit meze, sázet stromy a keře, oplotit pozemky, postavit skleníky, pařeniště, vytvořit záhony, vyset spoustu semínek a vysadit sazeničky, vymyslet zavlažovací systém, postavit nějaký zahradní domek, opravit starý barák, postavit venkovní kuchyň a pec, no dalo by se pokračovat ještě dlouho...

To mám chuť se vždycky sbalit a odjet zpět do města.

No pak vezmu do ruky třeba rýč a zas mě ten splín přejde. Nějak bylo, nějak bude. Však nemusí být všechno hned, ono to nějak dopadne :)

Nu začala jsem tedy budovat základy pro vyvýšený záhon číslo 2. Tentokrát už neboudou kulaté, ale rovné, spíš to budou pak terasy využívající jakýchsi nerovností v terénu.
Takže nejdřív zbavit mez náletů.

Pak zhruba vytyčit rozměry. Bude to "něco jako pařeniště", využijeme pár starých oken.

 Na konstrukci padlo pár odkorků, nějak se to sbouchalo dohromady. Drahý tomu říká, že to je "valašské" = křivé :D

Základ záhonku tvoří opět ztrouchnivělé dřevo, pak listí a seno a zrytá hlína přímo z meze. Horní vrstvu tvoří zemina pracně dobytá z hořejší meze, kterou jsme čistili od náletů a pod nimiž jsme nalezli krásnou půdu utvořenou lety tlejícím listím. Ta se nedala klasicky rýt, pač tam zůstala spousta kořenů, takže naplnění jednoho kolečka trvalo nekonečně dlouho. Kvalitní půda bude oříšek. Musíme založit vícero kompostů a taky počkat, než dovezený hnůj proschne a bude použitelný. Zatím musíme pracovat s tím, co máme v nejbližším okolí k dispozici.

Maggie a kočka kontrolují, jak nám stavba jde od ruky.

Posilovna na čerstvém vzduchu.

Nakonec jsem se vrhla ještě na další vyvýšený záhonek o krok níž. tentokrát už bez opevnění, bude drobnější.

V záhoncích zatím není nic zaseto, čekala jsem na vydatný déšť, kterým by zamulčovaný záhonek nabral trochu vláhy a taky trochu sedl.
Snad už teď bude teplo a budu moct vysévat...

Duben v čudu

Koukám do kalendáře a on už je duben skoro pryč!

Podle příspěvků to zas vypadá, že nic neděláme, ale to není vůbec pravda :).

Za oknem to raší

 rajčata jsou na tom nejlépe.
Máme divoká a pak různé druhy z osiva koupeného v prosinci ve výprodeji za korunu v Albertu

Horší je to s ostatními pokusy. Byla jsem nadšená, kolik mi vzešlo lilků a jak krásně roste koriandr. Mno, rozsazením jsem je všechny úspěšně znehodnotila. To samé bazalka, levandule...a vůbec mi nejde celer, achjo. Příští rok prubnu nějaký extra výsevní substrát asi.


Venkovní vyvýšený záhon už od konce března hostí semínka mrkve, černého kořene, asijské hořčice, špenátu, rukoly, cibule a samozřejmě ředkviček. O něco později přibyl i salát a hrášek. V tomto čase už vše krásně raší.

Přezimovalo pár kousků mangoldu a raší jak diví, takže budou zachvílu k snědku. Jupí

Počasí je už od konce března klasicky aprílové. Azuro, slunce, déšť, mráz, kroupy, vítr... vše je tu tak o dva týdny později než v jižních oblastech naší země ...

 Noa zrovna, když jsme si odjeli na kratší výlet na východní Slovensko, tak se zrovna porouchalo, co mohlo. Z místního JZD přivezli náklaďák plný hnoje a nepodařilo se jim vyjet na louku. Museli obsah vyklopit a větší část dopadla na sousedovu cestu, takže chudák tchán musel celý víkend nakládat a traktůrkem rozvážet. Po našem příjezdu se Ondra aspoň na zbytek přidal.

Nástavky napadl zavíječ, takže se musí všechno vyřezat a roztavit a vyčistit.
Dlouhé sucho zřejmě nepřežily 2 ze zasazených keříků a jeden strom se pokusil poničit nějaký záškodník, kterému nevadila ani železná ochrana stromku...

Ochrana zohýbaná, stromek vejpůl... Nechápu, co to bylo za zvíře, vypadá to spíš na dílo člověčí, akorát nevím, kdo by se tu o něco takového pokoušel :-/

Další záškodník mi ožírá česnekové výhonky na spodním poli...

Přechod do nového prostředí bohužel nepřežila jedna slépka, tak už jich je jen 9. Žerou jak nezavřený, ale že by nesly, to je ani nenapadne. V průměru je to tak jedno vejce na den. A mladé ještě nenesou vůbec. No hlavně, že jsou spokojené :D

Původní záměr byl, že budou celý den puštěné a budou si volně hrabat po lukách. Jsou to ale nány pitomé a musely se hned pustit do záhonků a do kompostu u chaty. Nejde jim vysvětlit, že mají lézt na druhou stranu do polí :( Takže jim jen přesouváme ohrádku.

Stromky pro potomky

Hurá, stromky a keře zakoupené v ovocné školce v Bojkovicích jsou v zemi.
Pár vhodných mezí se nakonec podařilo od náletů vyčistit a uvolnilo se tak místo pro nové stromky.

Stromokeřový plán byl záležitostí intuice i načerpaných informací. Snad se stromkům a keřům podařilo vybrat vhodná místa. U některých pozic se počítá s kácením okolních starých, již neplodících stromů, takže by všechny měly mít v budoucnu dostatek prostoru.

Nejvyšší mez dostaly tři "v budoucnu" obrovské stromy. V ideálním případě by se mohly dožít i 200 let. Zatím jsou to drobounké větvičky trčící z hlíny.

Hruškojeřáb Tatarka

Oskeruše

Jeřáb Granátový

Na nižší mez jsme zasadili čtveřici "žlutých" stromků, na které se moc těším (i když to asi říkám u každého stromku)

Hruška Nashi

Mirabelka Nancyská
těmto plodům jsme jako děcka říkali špendlík, i když špendlík je ve skutečnosti stromek jinší

 a to třetí "žlutý" stromek na mezi

Špendlík žlutý

plody špendlíku jsou oproti mirabelkám podlouhlejší, tvarově se blíží švestkám. Jen jsou žluté.

Slivoň Oulinská rengloda

Další mez, až bude dočištěna, (snad někdy) bude sloužit jako místo pro vyvýšené záhony. Na okrajích zůstanou lípy a břízy. Ke včelínu jsme vysadili

Dřín obecný

A opět o další patro níž. Tahle část je pročištěnější a mezi již vzrostlými hruškami a švestkami je spousta míst pro nové stromky a keře.

Čestné místo hned na začátku dostala

Růže dužnoplodá

další jsou keře rybízu a hruška zasazené loni na podzim

rybíz Blanka, rybíz Ceres a Ojebyn













dále angrešt

pak hruška Clappova

zhruba uprostřed je keř Kdoulovec Cido.
I kdyby plody nestály za nic, tak nádherně kvete

Mišpule je dalším netradičním ovocným stromkem

Noa pak se nám podařilo ztratit cedulku u dvou sazenic

Vzhledem k tomu, že víme, že kaštanovník potřebuje druhého k tomu, aby mohl plodit, máme jistotu, že jedna z těchto dvou neznámých sazenic je určitě kaštanovník (druhý zůstal naštěstí označen). Podle barvy a tvaru větvičky jsme snad správně odhadli, který z těchto neznámých to je.
Pro jistotu jsme oba dva neznámé vysadili poblíž. No jestli se uchytí, tak to bude zajímavé určovat, co je poslední neznámý keř/strom.

Tipujeme, že by to mohl být Muchovník, pač ho mám v nákupním seznamu napsaného jako jedno z přání, mate mě, že ho nemám na finálním seznamu, který jsem tvořila ve školce v Bojkovicích při nákupu.

O další level níž je pár starých adeptů na vykácení, převážně třešně, tak se do volných míst vejdou

Moruše fialová, bílá i černoplodá

Zasadili jsme i nové třešně Kaštánku a Kordii

Zhruba na stejné úrovni, jen o mez níže přišel druhý (označený!) stromek Kaštanovníku setého

Vešel se i Dřín Jolico

 a svůj prostor má i Ořešák Mars

V kontejnerech nám ještě zůstaly dva maliníky žluté, minikiwi a rakytník. Přijdou na trochu jiná místa, musíme je připravit. Snad to vydrží...