Stromky pro potomky

Hurá, stromky a keře zakoupené v ovocné školce v Bojkovicích jsou v zemi.
Pár vhodných mezí se nakonec podařilo od náletů vyčistit a uvolnilo se tak místo pro nové stromky.

Stromokeřový plán byl záležitostí intuice i načerpaných informací. Snad se stromkům a keřům podařilo vybrat vhodná místa. U některých pozic se počítá s kácením okolních starých, již neplodících stromů, takže by všechny měly mít v budoucnu dostatek prostoru.

Nejvyšší mez dostaly tři "v budoucnu" obrovské stromy. V ideálním případě by se mohly dožít i 200 let. Zatím jsou to drobounké větvičky trčící z hlíny.

Hruškojeřáb Tatarka

Oskeruše

Jeřáb Granátový

Na nižší mez jsme zasadili čtveřici "žlutých" stromků, na které se moc těším (i když to asi říkám u každého stromku)

Hruška Nashi

Mirabelka Nancyská
těmto plodům jsme jako děcka říkali špendlík, i když špendlík je ve skutečnosti stromek jinší

 a to třetí "žlutý" stromek na mezi

Špendlík žlutý

plody špendlíku jsou oproti mirabelkám podlouhlejší, tvarově se blíží švestkám. Jen jsou žluté.

Slivoň Oulinská rengloda

Další mez, až bude dočištěna, (snad někdy) bude sloužit jako místo pro vyvýšené záhony. Na okrajích zůstanou lípy a břízy. Ke včelínu jsme vysadili

Dřín obecný

A opět o další patro níž. Tahle část je pročištěnější a mezi již vzrostlými hruškami a švestkami je spousta míst pro nové stromky a keře.

Čestné místo hned na začátku dostala

Růže dužnoplodá

další jsou keře rybízu a hruška zasazené loni na podzim

rybíz Blanka, rybíz Ceres a Ojebyn













dále angrešt

pak hruška Clappova

zhruba uprostřed je keř Kdoulovec Cido.
I kdyby plody nestály za nic, tak nádherně kvete

Mišpule je dalším netradičním ovocným stromkem

Noa pak se nám podařilo ztratit cedulku u dvou sazenic

Vzhledem k tomu, že víme, že kaštanovník potřebuje druhého k tomu, aby mohl plodit, máme jistotu, že jedna z těchto dvou neznámých sazenic je určitě kaštanovník (druhý zůstal naštěstí označen). Podle barvy a tvaru větvičky jsme snad správně odhadli, který z těchto neznámých to je.
Pro jistotu jsme oba dva neznámé vysadili poblíž. No jestli se uchytí, tak to bude zajímavé určovat, co je poslední neznámý keř/strom.

Tipujeme, že by to mohl být Muchovník, pač ho mám v nákupním seznamu napsaného jako jedno z přání, mate mě, že ho nemám na finálním seznamu, který jsem tvořila ve školce v Bojkovicích při nákupu.

O další level níž je pár starých adeptů na vykácení, převážně třešně, tak se do volných míst vejdou

Moruše fialová, bílá i černoplodá

Zasadili jsme i nové třešně Kaštánku a Kordii

Zhruba na stejné úrovni, jen o mez níže přišel druhý (označený!) stromek Kaštanovníku setého

Vešel se i Dřín Jolico

 a svůj prostor má i Ořešák Mars

V kontejnerech nám ještě zůstaly dva maliníky žluté, minikiwi a rakytník. Přijdou na trochu jiná místa, musíme je připravit. Snad to vydrží...

Křoviska nám mění plány

Původně to byl víkend ideální (dle lunárního kalendáře) na výsadbu stromků zakoupených v ovocné školce v Bojkovicích.

Dokonce se nám přihlásila jedna brigádnice.

Nicméně se na to moc netvářilo počasí, tak jsme převážně jedli, pili a leželi na peci a druhý den, když nás vytáhlo sluníčko a dorazili jsme na louky, kde jsme chtěli hloubit jámy a sázet stromky, uvědomili jsme si, že to nebude taková sranda.

Nejprve bylo nutné meze zbavit nežádoucího letitého náletového křoviska.

 některé keře již za ta léta přerostla do stromů a křoviňák to ani náhodou nezvládal.

 Takže musela přijít hrubá ruční síla, sekerka, pila, motorovka, kleště

Při téhle práci člověka těší okamžitá viditelnost výsledků píle.
Hromadí se to, hromadí

člověk ani nevnímá poškrábané ruce, zima mu není, dýchá čerstvý vzduch (občas proložený výparem z motorovky) a posiluje.

Občas taky nalézáme nějaké poklady

Nějaké to klestí jsme zkoušeli zapálit, ale bez nějakého toho benzínu to moc nehoří, tak snad to rychle proschne a podaří se nám to spálit...

Člověk témeř nasazuje vlastní život. Keře jsou tak zapletené, že je to úplný ježek v kleci. A brání se.

Takže na sázení stromků až tak úplně nedošlo, ale kus práce jsme udělali. Ten větší je tedy ještě před námi. Těch zarostlých mezí je tu tolik, že na jedné straně skončíte a na druhé už abyste zase začali čistit.

Kury

A pomalu začínáme i s nějakou tou faunou. K Maggie přibylo hejno slípek.

Nejdříve se tedy musel vyrobit kurník.

Pak se muselo zjistit, že na dvorku prostě být nemůže, neboť se tam spolu s ohrádkou nevejde a slepice by brzy zničily záhonek. Takže musel být přestěhován.

 

Pak se tedy mohlo jet pro drůbež. Zrovna když jsme se před pár týdny rozhodovali, kde a jaké slepice pořídit, přistál  nám ve schránce leták s nabídkou rozvozu drůbeže. A bylo rozhodnuto.
Objednali jsme 5 mladých kuřic a 5 ročních nosnic. 

Maggie koukala, co se to v přepravkách veze za tvory. Bude to k jídlu, nebo na hraní?

Slípkám se zastřihla křidélka.

Holky jsme nanosili do kurníku.

A druhý den už opatrně vylézaly a prozkoumávaly okolí.

Už i nějakého toho vajíčka jsme se dočkali.

Občas se chodíme jen tak kochat a pozorovat. Vypadá to, že holky nejsou moc zvyklé na trávu, asi trávily čas spíš v hale. Joa mladé jsou zvědavější, učenlivější, hodnější. Jako první pochopily, že se na noc leze do kurníku a ráno se leze z kurníku ven. S těma staršíma je to horší, těm se musí pomáhat a do kurníku je nanosit. A navíc občas ty mladé prohánějí. Ale zas snáší nějaká ta vajíčka. I když jedna potvora už jedno rozklovla a občas jsou skořápky tak křehké, že se vajíčko hned po snesení rozfláká na cimprcampr. Ale omeletka už byla...

Stromky a keře

Dle hustoty příspěvků to vypadá, že nic neděláme. Nic nemůže být dále od pravdy.
Spolu se zvyšováním teplot a prodlužování slunečního svitu narůstá i čas strávený venkovními pracemi.

Hnedle ze začátku března jsme vyrazili pro stromky do ovocné školky v Bojkovicích.  

Na místě se nás ujal hodný pán a zodpovědně nám pomohl vybrat vhodné stromy a keře pro naši nadmořskou výšku. No ve finále jsme vezli zhruba 30 sazenic odhadem za 3500,-.

Tak snad se u nás bude stromkům líbit a za pár let se nám ta investice bohatě vrátí :)

Myšlenky o chlebu

Jak jsem zmiňovala v přechozím příspěvku, nepřestává mě při vytahování upečeného chleba z pece fascinovat, že k tomuto zázraku stačí pouze mouka a voda.

Shodou okolností se ve stejné době na fcb stránce Domácí Magie objevilo zamyšlení Zbyňka Milnera na téma chléb.
Se svolením autora kopíruji jeho zamyšlení na tento blog.

Myšlenky o chlebu

Stůj noho! Posvátná jsou místa kamkoli kráčíš, píše Ján Kollár ve své básnické skladbě Slávy dcera. Dovolil by ch si na toto téma parafrázovat – Ustaňte ruce! Posvátné jsou věci kterékoliv činíte!
Když jsem asi před 4 lety koupil domácí pekárnu, netušil jsem, kam až moje posedlost chlebem povede.
Experimentoval jsem a pokoušel se o různé mutace chlebů.
Cibulový, škvarkový, ořechový atd....
Jednoho dne se pekárna pokazila a já nechtěl těsto zahodit.
Ruce musely práci pekárny zastat.
Byla to nová dimenze, kterou jsem předtím neznal a z pokusů o chuťové variace jsem se
pomalu začal nořit do mystiky chleba a všeho co k tomu patři.
Velice často cestuji pracovně do Číny a tam mi jedna stará čarodějnice národu Naschi
řekla, že každé rýžové zrno má svou duši.
Ta myšlenka mi začala v hlavě pracovat a já jsem věděl, že co platí pro rýži, platí i pro pšenici a žito a vlastně pro všechny plodiny co Země vydává.
Každé zrno má duši - podíval jsem se na hrst zrní a najednou jsem si toho všiml. Viděl jsem, že pšeničné zrno na které hledím je nápadně podobné lůnu ženy, že každé zrno je jako žena připraveno za jistých okolností život rozhojnit. Hleděl jsem na celou fůru zrní u otce na rodinném statku a pocítil obrovskou moc a svatost kupy, která přede mnou ležela. Všechna ta zrna budou pomleta, nevydají již život, budou pro život obětována!
Uvědomil jsem si hodně věcí, zatočila se mi hlava a došlo k něčemu, co mě proměnilo, co se mě dotklo a otevřelo oči.
Myšlenky se mi hemžily jedna za druhou a já jsem začal o zrní, mouce, kvásku, soli, těstu uvažovat a tak trochu i rozjímat.
Chléb - slovo tak obyčejně starobyle posvátné a prosté.
Chléb se mi stal zasvěcením. Chléb, který nesestupuje z hůry a nevydává se za mnohé - jak tomu učí křesťané v osobě Ježíše, ale chléb který vystupuje ze zrna Země z mnoha a mnoha duší která se vydávají za jediného a to za mne.
Uvědomil jsem si nezměrnou lásku Země k jedinci, lásku, která otevírá náruč plnou darů a Života pro mne! Je až s úžasem že mnohé musí být zmařeno aby jeden žil, je až s úžasem, že věci prosté jako je mletí zrna se tak, ale tak nápadně podobají vztahu matky a dítěte, kde máma musí mnohé obětovat a mnohá svá přání opustit – pomlet ve prospěch života dítěte.
Ať jsem se podíval kamkoli viděl jsem poselství, poselství umletého zrna - kolektivního vědomí, poselství vody - živlu zúrodňujícího, poselství kvasu - semene co dává život a oplodňuje jako to činí Duch, poselství ohně - který vše transformuje a přetaví.
Chléb, který kyne, roste, žije a stává se tělem, tělem které se vydává pro mne abych žil - Boží dar!
Boží dar, ale v jiném světle, Boží dar který je vytažený z pece která je z hlíny, kde je proměněn ohněm - tak jako se mnohé mění a taví v žhavém jádru Země po které chodíme.
Zrození chleba - z klínu Matky Země. Chléb, který je znamenán všemi živly a v pátý je proměněn.
Chléb v sobě má mnohá tajemství, která ale žádným tajemstvím vlastně ani nesou a proto jsou tak
hluboká a starobyle obyčejná a tím jsou svatá a posvěcující.
A proto – ustaňte ruce! Posvátné jsou věci, které činíte!
Zbyněk Milner NA VĚTŘE - Vodě, Ohni a Zemi

Chléb s příběhem

K našim dalším krokům k co možná největší potravinové soběstačnosti patří i vlastní chléb. A vzhledem k tomu, že se ve stodole nachází i mlýnské kameny, tak se možná časem dopracujeme i k vlastnímu obilí, ale o tom až někdy v budoucnu :)

Nějaké pokusy proběhly už v Brně, kde jsem se snažila vypěstovat kvásek a upéct nějaký ten bochník v klasické troubě, ale víc se to rozjelo na samotě u lesa. Kvásek vznikl z vody z lesního pramene a z bio žitné mouky. A v porovnání k městskému kvásku je úplně jiný. Voní krásně ovocně a parádně pracuje. Noa k tomu se učíme pracovat s pecí. Pomáhá nám infrateploměr a intuice :D. A spoustu informací čerpáme z fcb skupiny PečemPecen.

Za každým bochníkem je kus práce. Drahého jsem instruovala, že na mě v jakékoliv fázi přípravy chleba nesmí mluvit, ať už při přípravě rozkvasu, nebo zadělávání chleba. Zato já můžu udílet jakékoliv rozkazy: "Podej mi tu mouku! Ne tuhle, tamtu! Kde je doprkýnka ta ošatka? Můžeš mi to tady prosím podsypat? Přikryj to prosím utěrkou! Kam sem sakra dala ten nůž? Už máš roztopenou pec? Jaká je tam teplota?!"
A tak všelijak podobně. Každý ten bochník má svůj průběh a příběh.

Například

Pátek 13.
Přes noc pracovala šumava podle pana Cuketky, dopoledne jsem se dohádala s manželem, pač nestihl zatopit v peci, šumava šla tedy do lednice, že zatopíme odpoledne. Jupí, odpoledne roztopeno, pec žhne, můžem pomalu sázet a já si vzpomněla, že ta šumava je furt v lednici, není přeložená a rozhodně není ve formě. Tak honem do tepla, odpočinout, přeložit, zformovat, vykynout. Naštěstí to kynulo pěkně. Plán dne byl ještě vyzkoušet rohlíky,kvasnice jsou sakra furt z mražáku, nějakým zázrakem hnedka pracovaly, těsto krásně kynulo. Na mobilu študuju návod na rolování a po urolování jakýchsi patvarů mi došlo, že jsem je rolovala úplně obráceně. Naskládáno na plech, bohužel těsně vedle sebe, bo se to nechtělo vlézt. No nic, někdy za 100 let, až se vyzuřím, si to proštuduju řádně. Sázím do pece bochánek šumavy, plech s patvarama a nenapadne mě nic lepšího, než ještě vyzkoušet bábovku, pač musím spotřebovat jednu procházející šlehačku. Nalito do formy, šoupnuto do pece k předchozím kusům. Jenže pec neustálým otvíráním chladla a chladla, takže ty výtvory podle toho dopadly. Chleba to naštěstí zvládl ještě v pohodě, patvary chuťově dobré, bábovka v chladu vůbec nevyskočila, nešla vůbec vyklopit a spíš to byla variace na jakési brownies. Manžel mě dorazil nevinnou otázkou, zda jsem vysypala formu.... No jest se to dá, ale celý den s nervama nadranc a všichni musí okolo chodit po špičkách...Stojí mi to za to? 

A další příběh
Bochníky měly původně býti bochníky vinohradskými. Rozkvasila jsem si jednu dávku z žitného a jednu dávku z pšeničného kvásku. Navečer se chystám zadělat na chleba a zjišťuji, že mi zbývá pšeničné mouky sotva na jeden bochník, k dispozici už je jen žitná chlebová. Tak dávku pšeničné půlím, zbývající váhu mouky dorovnávám onou žitnou. S manželem si děláme romantický večer a ručně hněteme těsto na dva bochníky. Po 40 minutách první překládání, chvíli před půlnocí další, pak stáčení do ošatky a druhý do cedníku s utěrkou. Hoši jdou zakrytí odpočívat do studené chodby a my jdem spát. Ráno (dopoledne) roztápíme pec. No chvílu to trvá, než se dostane na provozní teplotu a chlebíci už pomalu utíkají z ošatky. Kulatý jde do rozpáleného litináče, akorát se nechce odlepit z utěrky a oválný se prozměnu se přilepil k igeliťáku, pod kterým odpočíval a jde rovnou na plech, kde se trochu rozplácne. Liju vodu, zavírám dvířka u pece a nechávám chleby na 10 minut bez dozoru. Po deseti minutách otvírám a koukám, že kulatý vyskočil skoro až ke stropu a už černá. 

Tak honem kluky vyměnit, obrátit a přisunout blíž ke dvířkám, ať nemají tolik tepla. No, nějakou černotu chytl i oválný, ale co, ve finále se to dá okrájet. A výsledek je nad očekávání parádní. Kůrka je tenoučká, křupavá a není všude tak černá . A střídka je nadýchaná, jemně bublinkatá, téměř se rozplývá na jazyku.. Zatím můj nejlepší chleba (to říkám pokaždé :D) . Joa oba lehce přes 1,3 kg. Nepřestává mě fascinovat, že k tomuto zázraku je zapotřebí akorát voda a mouka...

Tohle taky chci

Abych to někde neztratila, tak to raději hodím rovnou sem.
Takhle nějak bych si to tady představovala.

Ecosense living

Ecosense living


No, máme co dělat... :)
Já šílím z těch všech inspirací, to je každý den něco a každý den bych chtěla něco jiného...

Tak dneska jdem alespoň vysévat lilky, ačokču, papriku a celeru... Podle lunárního kalendáře