Křoviska nám mění plány

Původně to byl víkend ideální (dle lunárního kalendáře) na výsadbu stromků zakoupených v ovocné školce v Bojkovicích.

Dokonce se nám přihlásila jedna brigádnice.

Nicméně se na to moc netvářilo počasí, tak jsme převážně jedli, pili a leželi na peci a druhý den, když nás vytáhlo sluníčko a dorazili jsme na louky, kde jsme chtěli hloubit jámy a sázet stromky, uvědomili jsme si, že to nebude taková sranda.

Nejprve bylo nutné meze zbavit nežádoucího letitého náletového křoviska.

 některé keře již za ta léta přerostla do stromů a křoviňák to ani náhodou nezvládal.

 Takže musela přijít hrubá ruční síla, sekerka, pila, motorovka, kleště

Při téhle práci člověka těší okamžitá viditelnost výsledků píle.
Hromadí se to, hromadí

člověk ani nevnímá poškrábané ruce, zima mu není, dýchá čerstvý vzduch (občas proložený výparem z motorovky) a posiluje.

Občas taky nalézáme nějaké poklady

Nějaké to klestí jsme zkoušeli zapálit, ale bez nějakého toho benzínu to moc nehoří, tak snad to rychle proschne a podaří se nám to spálit...

Člověk témeř nasazuje vlastní život. Keře jsou tak zapletené, že je to úplný ježek v kleci. A brání se.

Takže na sázení stromků až tak úplně nedošlo, ale kus práce jsme udělali. Ten větší je tedy ještě před námi. Těch zarostlých mezí je tu tolik, že na jedné straně skončíte a na druhé už abyste zase začali čistit.

Kury

A pomalu začínáme i s nějakou tou faunou. K Maggie přibylo hejno slípek.

Nejdříve se tedy musel vyrobit kurník.

Pak se muselo zjistit, že na dvorku prostě být nemůže, neboť se tam spolu s ohrádkou nevejde a slepice by brzy zničily záhonek. Takže musel být přestěhován.

 

Pak se tedy mohlo jet pro drůbež. Zrovna když jsme se před pár týdny rozhodovali, kde a jaké slepice pořídit, přistál  nám ve schránce leták s nabídkou rozvozu drůbeže. A bylo rozhodnuto.
Objednali jsme 5 mladých kuřic a 5 ročních nosnic. 

Maggie koukala, co se to v přepravkách veze za tvory. Bude to k jídlu, nebo na hraní?

Slípkám se zastřihla křidélka.

Holky jsme nanosili do kurníku.

A druhý den už opatrně vylézaly a prozkoumávaly okolí.

Už i nějakého toho vajíčka jsme se dočkali.

Občas se chodíme jen tak kochat a pozorovat. Vypadá to, že holky nejsou moc zvyklé na trávu, asi trávily čas spíš v hale. Joa mladé jsou zvědavější, učenlivější, hodnější. Jako první pochopily, že se na noc leze do kurníku a ráno se leze z kurníku ven. S těma staršíma je to horší, těm se musí pomáhat a do kurníku je nanosit. A navíc občas ty mladé prohánějí. Ale zas snáší nějaká ta vajíčka. I když jedna potvora už jedno rozklovla a občas jsou skořápky tak křehké, že se vajíčko hned po snesení rozfláká na cimprcampr. Ale omeletka už byla...

Stromky a keře

Dle hustoty příspěvků to vypadá, že nic neděláme. Nic nemůže být dále od pravdy.
Spolu se zvyšováním teplot a prodlužování slunečního svitu narůstá i čas strávený venkovními pracemi.

Hnedle ze začátku března jsme vyrazili pro stromky do ovocné školky v Bojkovicích.  

Na místě se nás ujal hodný pán a zodpovědně nám pomohl vybrat vhodné stromy a keře pro naši nadmořskou výšku. No ve finále jsme vezli zhruba 30 sazenic odhadem za 3500,-.

Tak snad se u nás bude stromkům líbit a za pár let se nám ta investice bohatě vrátí :)

Myšlenky o chlebu

Jak jsem zmiňovala v přechozím příspěvku, nepřestává mě při vytahování upečeného chleba z pece fascinovat, že k tomuto zázraku stačí pouze mouka a voda.

Shodou okolností se ve stejné době na fcb stránce Domácí Magie objevilo zamyšlení Zbyňka Milnera na téma chléb.
Se svolením autora kopíruji jeho zamyšlení na tento blog.

Myšlenky o chlebu

Stůj noho! Posvátná jsou místa kamkoli kráčíš, píše Ján Kollár ve své básnické skladbě Slávy dcera. Dovolil by ch si na toto téma parafrázovat – Ustaňte ruce! Posvátné jsou věci kterékoliv činíte!
Když jsem asi před 4 lety koupil domácí pekárnu, netušil jsem, kam až moje posedlost chlebem povede.
Experimentoval jsem a pokoušel se o různé mutace chlebů.
Cibulový, škvarkový, ořechový atd....
Jednoho dne se pekárna pokazila a já nechtěl těsto zahodit.
Ruce musely práci pekárny zastat.
Byla to nová dimenze, kterou jsem předtím neznal a z pokusů o chuťové variace jsem se
pomalu začal nořit do mystiky chleba a všeho co k tomu patři.
Velice často cestuji pracovně do Číny a tam mi jedna stará čarodějnice národu Naschi
řekla, že každé rýžové zrno má svou duši.
Ta myšlenka mi začala v hlavě pracovat a já jsem věděl, že co platí pro rýži, platí i pro pšenici a žito a vlastně pro všechny plodiny co Země vydává.
Každé zrno má duši - podíval jsem se na hrst zrní a najednou jsem si toho všiml. Viděl jsem, že pšeničné zrno na které hledím je nápadně podobné lůnu ženy, že každé zrno je jako žena připraveno za jistých okolností život rozhojnit. Hleděl jsem na celou fůru zrní u otce na rodinném statku a pocítil obrovskou moc a svatost kupy, která přede mnou ležela. Všechna ta zrna budou pomleta, nevydají již život, budou pro život obětována!
Uvědomil jsem si hodně věcí, zatočila se mi hlava a došlo k něčemu, co mě proměnilo, co se mě dotklo a otevřelo oči.
Myšlenky se mi hemžily jedna za druhou a já jsem začal o zrní, mouce, kvásku, soli, těstu uvažovat a tak trochu i rozjímat.
Chléb - slovo tak obyčejně starobyle posvátné a prosté.
Chléb se mi stal zasvěcením. Chléb, který nesestupuje z hůry a nevydává se za mnohé - jak tomu učí křesťané v osobě Ježíše, ale chléb který vystupuje ze zrna Země z mnoha a mnoha duší která se vydávají za jediného a to za mne.
Uvědomil jsem si nezměrnou lásku Země k jedinci, lásku, která otevírá náruč plnou darů a Života pro mne! Je až s úžasem že mnohé musí být zmařeno aby jeden žil, je až s úžasem, že věci prosté jako je mletí zrna se tak, ale tak nápadně podobají vztahu matky a dítěte, kde máma musí mnohé obětovat a mnohá svá přání opustit – pomlet ve prospěch života dítěte.
Ať jsem se podíval kamkoli viděl jsem poselství, poselství umletého zrna - kolektivního vědomí, poselství vody - živlu zúrodňujícího, poselství kvasu - semene co dává život a oplodňuje jako to činí Duch, poselství ohně - který vše transformuje a přetaví.
Chléb, který kyne, roste, žije a stává se tělem, tělem které se vydává pro mne abych žil - Boží dar!
Boží dar, ale v jiném světle, Boží dar který je vytažený z pece která je z hlíny, kde je proměněn ohněm - tak jako se mnohé mění a taví v žhavém jádru Země po které chodíme.
Zrození chleba - z klínu Matky Země. Chléb, který je znamenán všemi živly a v pátý je proměněn.
Chléb v sobě má mnohá tajemství, která ale žádným tajemstvím vlastně ani nesou a proto jsou tak
hluboká a starobyle obyčejná a tím jsou svatá a posvěcující.
A proto – ustaňte ruce! Posvátné jsou věci, které činíte!
Zbyněk Milner NA VĚTŘE - Vodě, Ohni a Zemi

Chléb s příběhem

K našim dalším krokům k co možná největší potravinové soběstačnosti patří i vlastní chléb. A vzhledem k tomu, že se ve stodole nachází i mlýnské kameny, tak se možná časem dopracujeme i k vlastnímu obilí, ale o tom až někdy v budoucnu :)

Nějaké pokusy proběhly už v Brně, kde jsem se snažila vypěstovat kvásek a upéct nějaký ten bochník v klasické troubě, ale víc se to rozjelo na samotě u lesa. Kvásek vznikl z vody z lesního pramene a z bio žitné mouky. A v porovnání k městskému kvásku je úplně jiný. Voní krásně ovocně a parádně pracuje. Noa k tomu se učíme pracovat s pecí. Pomáhá nám infrateploměr a intuice :D. A spoustu informací čerpáme z fcb skupiny PečemPecen.

Za každým bochníkem je kus práce. Drahého jsem instruovala, že na mě v jakékoliv fázi přípravy chleba nesmí mluvit, ať už při přípravě rozkvasu, nebo zadělávání chleba. Zato já můžu udílet jakékoliv rozkazy: "Podej mi tu mouku! Ne tuhle, tamtu! Kde je doprkýnka ta ošatka? Můžeš mi to tady prosím podsypat? Přikryj to prosím utěrkou! Kam sem sakra dala ten nůž? Už máš roztopenou pec? Jaká je tam teplota?!"
A tak všelijak podobně. Každý ten bochník má svůj průběh a příběh.

Například

Pátek 13.
Přes noc pracovala šumava podle pana Cuketky, dopoledne jsem se dohádala s manželem, pač nestihl zatopit v peci, šumava šla tedy do lednice, že zatopíme odpoledne. Jupí, odpoledne roztopeno, pec žhne, můžem pomalu sázet a já si vzpomněla, že ta šumava je furt v lednici, není přeložená a rozhodně není ve formě. Tak honem do tepla, odpočinout, přeložit, zformovat, vykynout. Naštěstí to kynulo pěkně. Plán dne byl ještě vyzkoušet rohlíky,kvasnice jsou sakra furt z mražáku, nějakým zázrakem hnedka pracovaly, těsto krásně kynulo. Na mobilu študuju návod na rolování a po urolování jakýchsi patvarů mi došlo, že jsem je rolovala úplně obráceně. Naskládáno na plech, bohužel těsně vedle sebe, bo se to nechtělo vlézt. No nic, někdy za 100 let, až se vyzuřím, si to proštuduju řádně. Sázím do pece bochánek šumavy, plech s patvarama a nenapadne mě nic lepšího, než ještě vyzkoušet bábovku, pač musím spotřebovat jednu procházející šlehačku. Nalito do formy, šoupnuto do pece k předchozím kusům. Jenže pec neustálým otvíráním chladla a chladla, takže ty výtvory podle toho dopadly. Chleba to naštěstí zvládl ještě v pohodě, patvary chuťově dobré, bábovka v chladu vůbec nevyskočila, nešla vůbec vyklopit a spíš to byla variace na jakési brownies. Manžel mě dorazil nevinnou otázkou, zda jsem vysypala formu.... No jest se to dá, ale celý den s nervama nadranc a všichni musí okolo chodit po špičkách...Stojí mi to za to? 

A další příběh
Bochníky měly původně býti bochníky vinohradskými. Rozkvasila jsem si jednu dávku z žitného a jednu dávku z pšeničného kvásku. Navečer se chystám zadělat na chleba a zjišťuji, že mi zbývá pšeničné mouky sotva na jeden bochník, k dispozici už je jen žitná chlebová. Tak dávku pšeničné půlím, zbývající váhu mouky dorovnávám onou žitnou. S manželem si děláme romantický večer a ručně hněteme těsto na dva bochníky. Po 40 minutách první překládání, chvíli před půlnocí další, pak stáčení do ošatky a druhý do cedníku s utěrkou. Hoši jdou zakrytí odpočívat do studené chodby a my jdem spát. Ráno (dopoledne) roztápíme pec. No chvílu to trvá, než se dostane na provozní teplotu a chlebíci už pomalu utíkají z ošatky. Kulatý jde do rozpáleného litináče, akorát se nechce odlepit z utěrky a oválný se prozměnu se přilepil k igeliťáku, pod kterým odpočíval a jde rovnou na plech, kde se trochu rozplácne. Liju vodu, zavírám dvířka u pece a nechávám chleby na 10 minut bez dozoru. Po deseti minutách otvírám a koukám, že kulatý vyskočil skoro až ke stropu a už černá. 

Tak honem kluky vyměnit, obrátit a přisunout blíž ke dvířkám, ať nemají tolik tepla. No, nějakou černotu chytl i oválný, ale co, ve finále se to dá okrájet. A výsledek je nad očekávání parádní. Kůrka je tenoučká, křupavá a není všude tak černá . A střídka je nadýchaná, jemně bublinkatá, téměř se rozplývá na jazyku.. Zatím můj nejlepší chleba (to říkám pokaždé :D) . Joa oba lehce přes 1,3 kg. Nepřestává mě fascinovat, že k tomuto zázraku je zapotřebí akorát voda a mouka...

Tohle taky chci

Abych to někde neztratila, tak to raději hodím rovnou sem.
Takhle nějak bych si to tady představovala.

Ecosense living

Ecosense living


No, máme co dělat... :)
Já šílím z těch všech inspirací, to je každý den něco a každý den bych chtěla něco jiného...

Tak dneska jdem alespoň vysévat lilky, ačokču, papriku a celeru... Podle lunárního kalendáře

Zimní pohádka

Kadence 1 příspěvek za měsíc, tomu říkám výkon :(.
A to jsem si představovala, jak tu v zimě zapadnem a budem se nudit a přečtem všechny knížky. Ty mimochodem leží stále v nevybalených krabicích.

Sníh mi udělal a stále dělá velkou radost.



Zkoušeli jsme lyže, SNB i boby z horní louky až dolů, i večerní lyžování proběhlo :)

Už jen vymyslet nějaký kladkostroj a můžem tu zřídit zimní středisko :)


Sněhulák je taky postaven.










A protože nedokážu tu bílou pohádkovou krásu popsat, přidávám alespoň odkaz na někoho, kdo to umí. Žiarislav a Tichý pokoj.

Já přikládám alespoň fotky z louky a z výletů, snad taky promluví.
Využili jsme nádherného počasí a vyrazili na výlet po okolí. Prošli jsme necelých 15 km a často pouze zasněženými stezkami, kde nebylo vidět lidské stopy. Kupodivu ani žádní běžkaři se zrovna poblíž nevyskytovali.

Druhý den nad Vsetínem jsem už pár zimních sportovců potkala

 I pár koňů procházejících se po areálu bývalého lyžařského střediska nad Vsetínem.

 Večerní magický mlhavý výlet okolo Bečvy

 Louka nad chalupou je pokrytá sněhem

Stromy spí pod bílou peřinou a louka je plná zvířecích stop. K mladým stromkům naštěstí žádné nevedou. Možná to bude tím, že stromky chodíme občůrávat :)

Svůj půvab mají i výlety pro vodu k prameni

a ranní výhledy z okna

Jinak jsme se vrhli na pečení. Topíme v peci, takže chleby testujeme přímo v ní.
A mě to moooc baví. Kvásek je z žitné mouky a z čerstvé pramenité vody s kapkou vody svěcené. A je to na něm poznat :)

 Oválný je vinohradsky psenicny kvaskovy chleb

a kulatý je klasický pšeničnožitný

 už nikdy nebudu kupovat toustový chléb nebo veku.

ani koblihy :)

 Baví mě všechna ta domácí výroba, zásoby ve sklepě i to jak jsme tu zalezlí a nemusíme ráno do obchodu pro rohlíky.