pátek 27. února 2015

Chléb s příběhem

K našim dalším krokům k co možná největší potravinové soběstačnosti patří i vlastní chléb. A vzhledem k tomu, že se ve stodole nachází i mlýnské kameny, tak se možná časem dopracujeme i k vlastnímu obilí, ale o tom až někdy v budoucnu :)

Nějaké pokusy proběhly už v Brně, kde jsem se snažila vypěstovat kvásek a upéct nějaký ten bochník v klasické troubě, ale víc se to rozjelo na samotě u lesa. Kvásek vznikl z vody z lesního pramene a z bio žitné mouky. A v porovnání k městskému kvásku je úplně jiný. Voní krásně ovocně a parádně pracuje. Noa k tomu se učíme pracovat s pecí. Pomáhá nám infrateploměr a intuice :D. A spoustu informací čerpáme z fcb skupiny PečemPecen.

Za každým bochníkem je kus práce. Drahého jsem instruovala, že na mě v jakékoliv fázi přípravy chleba nesmí mluvit, ať už při přípravě rozkvasu, nebo zadělávání chleba. Zato já můžu udílet jakékoliv rozkazy: "Podej mi tu mouku! Ne tuhle, tamtu! Kde je doprkýnka ta ošatka? Můžeš mi to tady prosím podsypat? Přikryj to prosím utěrkou! Kam sem sakra dala ten nůž? Už máš roztopenou pec? Jaká je tam teplota?!"
A tak všelijak podobně. Každý ten bochník má svůj průběh a příběh.

Například

Pátek 13.
Přes noc pracovala šumava podle pana Cuketky, dopoledne jsem se dohádala s manželem, pač nestihl zatopit v peci, šumava šla tedy do lednice, že zatopíme odpoledne. Jupí, odpoledne roztopeno, pec žhne, můžem pomalu sázet a já si vzpomněla, že ta šumava je furt v lednici, není přeložená a rozhodně není ve formě. Tak honem do tepla, odpočinout, přeložit, zformovat, vykynout. Naštěstí to kynulo pěkně. Plán dne byl ještě vyzkoušet rohlíky,kvasnice jsou sakra furt z mražáku, nějakým zázrakem hnedka pracovaly, těsto krásně kynulo. Na mobilu študuju návod na rolování a po urolování jakýchsi patvarů mi došlo, že jsem je rolovala úplně obráceně. Naskládáno na plech, bohužel těsně vedle sebe, bo se to nechtělo vlézt. No nic, někdy za 100 let, až se vyzuřím, si to proštuduju řádně. Sázím do pece bochánek šumavy, plech s patvarama a nenapadne mě nic lepšího, než ještě vyzkoušet bábovku, pač musím spotřebovat jednu procházející šlehačku. Nalito do formy, šoupnuto do pece k předchozím kusům. Jenže pec neustálým otvíráním chladla a chladla, takže ty výtvory podle toho dopadly. Chleba to naštěstí zvládl ještě v pohodě, patvary chuťově dobré, bábovka v chladu vůbec nevyskočila, nešla vůbec vyklopit a spíš to byla variace na jakési brownies. Manžel mě dorazil nevinnou otázkou, zda jsem vysypala formu.... No jest se to dá, ale celý den s nervama nadranc a všichni musí okolo chodit po špičkách...Stojí mi to za to? 

A další příběh
Bochníky měly původně býti bochníky vinohradskými. Rozkvasila jsem si jednu dávku z žitného a jednu dávku z pšeničného kvásku. Navečer se chystám zadělat na chleba a zjišťuji, že mi zbývá pšeničné mouky sotva na jeden bochník, k dispozici už je jen žitná chlebová. Tak dávku pšeničné půlím, zbývající váhu mouky dorovnávám onou žitnou. S manželem si děláme romantický večer a ručně hněteme těsto na dva bochníky. Po 40 minutách první překládání, chvíli před půlnocí další, pak stáčení do ošatky a druhý do cedníku s utěrkou. Hoši jdou zakrytí odpočívat do studené chodby a my jdem spát. Ráno (dopoledne) roztápíme pec. No chvílu to trvá, než se dostane na provozní teplotu a chlebíci už pomalu utíkají z ošatky. Kulatý jde do rozpáleného litináče, akorát se nechce odlepit z utěrky a oválný se prozměnu se přilepil k igeliťáku, pod kterým odpočíval a jde rovnou na plech, kde se trochu rozplácne. Liju vodu, zavírám dvířka u pece a nechávám chleby na 10 minut bez dozoru. Po deseti minutách otvírám a koukám, že kulatý vyskočil skoro až ke stropu a už černá. 


Tak honem kluky vyměnit, obrátit a přisunout blíž ke dvířkám, ať nemají tolik tepla. No, nějakou černotu chytl i oválný, ale co, ve finále se to dá okrájet. A výsledek je nad očekávání parádní. Kůrka je tenoučká, křupavá a není všude tak černá . A střídka je nadýchaná, jemně bublinkatá, téměř se rozplývá na jazyku.. Zatím můj nejlepší chleba (to říkám pokaždé :D) . Joa oba lehce přes 1,3 kg. Nepřestává mě fascinovat, že k tomuto zázraku je zapotřebí akorát voda a mouka...


sobota 14. února 2015

Tohle taky chci

Abych to někde neztratila, tak to raději hodím rovnou sem.
Takhle nějak bych si to tady představovala.

Ecosense living

Ecosense living


No, máme co dělat... :)
Já šílím z těch všech inspirací, to je každý den něco a každý den bych chtěla něco jiného...

Tak dneska jdem alespoň vysévat lilky, ačokču, papriku a celeru... Podle lunárního kalendáře


pondělí 9. února 2015

Zimní pohádka

Kadence 1 příspěvek za měsíc, tomu říkám výkon :(.
A to jsem si představovala, jak tu v zimě zapadnem a budem se nudit a přečtem všechny knížky. Ty mimochodem leží stále v nevybalených krabicích.

Sníh mi udělal a stále dělá velkou radost.



Zkoušeli jsme lyže, SNB i boby z horní louky až dolů, i večerní lyžování proběhlo :)



Už jen vymyslet nějaký kladkostroj a můžem tu zřídit zimní středisko :)


Sněhulák je taky postaven.










A protože nedokážu tu bílou pohádkovou krásu popsat, přidávám alespoň odkaz na někoho, kdo to umí. Žiarislav a Tichý pokoj.

Já přikládám alespoň fotky z louky a z výletů, snad taky promluví.
Využili jsme nádherného počasí a vyrazili na výlet po okolí. Prošli jsme necelých 15 km a často pouze zasněženými stezkami, kde nebylo vidět lidské stopy. Kupodivu ani žádní běžkaři se zrovna poblíž nevyskytovali.






Druhý den nad Vsetínem jsem už pár zimních sportovců potkala
 I pár koňů procházejících se po areálu bývalého lyžařského střediska nad Vsetínem.

 Večerní magický mlhavý výlet okolo Bečvy


 Louka nad chalupou je pokrytá sněhem

Stromy spí pod bílou peřinou a louka je plná zvířecích stop. K mladým stromkům naštěstí žádné nevedou. Možná to bude tím, že stromky chodíme občůrávat :)


Svůj půvab mají i výlety pro vodu k prameni

a ranní výhledy z okna

Jinak jsme se vrhli na pečení. Topíme v peci, takže chleby testujeme přímo v ní.
A mě to moooc baví. Kvásek je z žitné mouky a z čerstvé pramenité vody s kapkou vody svěcené. A je to na něm poznat :)


 Oválný je vinohradsky psenicny kvaskovy chleb


a kulatý je klasický pšeničnožitný


 už nikdy nebudu kupovat toustový chléb nebo veku.


ani koblihy :)

 Baví mě všechna ta domácí výroba, zásoby ve sklepě i to jak jsme tu zalezlí a nemusíme ráno do obchodu pro rohlíky.

pondělí 5. ledna 2015

10 věcí, které mi v roce 2014 udělaly radost

Drahý mě ponoukl, že bych mohla dle inspirace blogu Potravinové zahrady taky sepsat deset věcí, které mi za loňský rok udělaly radost.
Proč ne. Určitě jich bylo mnohem víc, radosti jsou každý den :). Ale tohle je seznam na první dobrou, jak to ze mě padalo na papír :) Pořadí je čistě náhodné.

- přestěhování na chalupu

 - vytvoření pokusného vyvýšeného záhonu

- úroda ze záhonku


- výroba domácích likérů

- objev lišáku zprohýbaného a stročku trubkovitého


- objev stránek jízdomat a domácí magie

- lázeňská kamna

- podzim na chalupě


- první sníh

- petrolejka

- domácí kysané zelí

sobota 27. prosince 2014

Slunovrat vs Vánoce

Poslední dobou mi všechny svátky a oslavy spojené s kalendářním rokem přestávájí nějak dávat smysl.
Začínají mě zajímat zapomenuté tradice a lidové obyčeje, které jsou spíše spojeny s přírodními cykly, ať už slunečními, nebo lunárními. Necítím se být dostatečně sečtělá, či plná zkušeností, ale tak nějak mě těší vědomě prožívat běžné každodennosti a jejich vztah právě k přírodním cyklům.

Výborným zdrojem informací je fcb stránka Domácí Magie.

Jedním z aktuálních svátků je právě zimní Slunovrat, který připadl na neděli 21. prosince.
Líbí se mi popis oslav, nebo spíše "díkůvzdání", dle Kuchařky ze Svatojánu.
Další, vyčerpávající popis je třeba zde.

Každopádně zimní čas je příležitostí ke zklidnění, přemýšlení, poděkování za uplynulý čas, za dary přírody, za zkušenosti, kterých se nám během roku dostalo. Když to srovnám s pojetím klasických Vánoc, které jsou dnes spíše symbolem stresu, shonu, půjček, moře darů pod stromečkem, soutěžení, kdo má víc naklizeno, nebo napečeno, tak je mi smutno.

Příší rok chci poprosit ježíšky, aby přinesli jen jeden dárek a aby to nebyly peníze.

Slunovrat jsme na zahrádce oslavili po svém :) Stůl jsem ozdobila svátečním ubrusem a po západu slunce jsem zapálila poslední svíci na adventním věnci. Prostřeno bylo pro tři, svůj díl dostali na talíř i ostatní obyvatelé tohoto místa, ať už jsou to předci, či jiné bytosti. Dostali i svého panáčka karamelového likéru, který jsme ten den umíchali.
Po večeři jsme tyto porce vzali a vynesli na louku, kde jsme poděkovali za to, že jsme sem mohli přijít a poprosili jsme o podporu v našem konání a o požehnání našich cílů.



Čeká nás dlouhá cesta a já pevně věřím, že bude plodná a radostná

Vodní zdroje

Na chaloupce bereme vodu zatím ze dvou zdrojů.
Užitková voda teče samospádem ze studny a pro pitnou vodu chodíme ke studánce u včelína.

Plánem pro letošní podzim bylo vyčistit studnu a upravit pramen.

Studna se nestihla, ale pramen se snad podařilo trochu pročistit a zkultivovat.



Původní pramen se rozhodl vytékat zpod kořenů stromů. Prokopávání a odstraňování kamenů zabralo několik dnů

Pokusně se kopalo nad stromem a podařilo se objevit zdroj výše ve stráni. Opět práce na několik dnů
Vypadá to na dva zdroje spojující se v jeden.


 Bohužel původní záměr obkopat strom a svést pramen nedopadl, tak se rozkopaný (ach té zbytečné práce) zdroj zasypal hrubým kamenem, opatrně zadělal střešníma taškama, upevnil slínem a zpětně zasypal. Naštěstí nebyl přerušen, proud díky dvěma sloučeným zdrojům mírně zesílil.


Mohla nastat fáze zušlechťování. K prameni bylo připojeno plastové koryto, to bylo naplněno většími kamínky

uzavřeno, oplácáno hlínou a hle, primitivní filtrační zařízení je na světě. Snad tam žádné žáby, či mloci nenalezou.
 Odtok vede pod zemí blíž ke včelínu.
 Vše zasypáno, zarovnáno...
Zatím, ehm, tedy nemáme testy. Vodu pijeme, zatím žijeme :)