Poslední dobou mi všechny svátky a oslavy spojené s kalendářním rokem přestávájí nějak dávat smysl.
Začínají mě zajímat zapomenuté tradice a lidové obyčeje, které jsou spíše spojeny s přírodními cykly, ať už slunečními, nebo lunárními. Necítím se být dostatečně sečtělá, či plná zkušeností, ale tak nějak mě těší vědomě prožívat běžné každodennosti a jejich vztah právě k přírodním cyklům.
Výborným zdrojem informací je fcb stránka
Domácí Magie.
Jedním z aktuálních svátků je právě zimní Slunovrat, který připadl na neděli 21. prosince.
Líbí se mi popis oslav, nebo spíše "díkůvzdání",
dle Kuchařky ze Svatojánu.
Další, vyčerpávající popis je třeba
zde.
Každopádně zimní čas je příležitostí ke zklidnění, přemýšlení, poděkování za uplynulý čas, za dary přírody, za zkušenosti, kterých se nám během roku dostalo. Když to srovnám s pojetím klasických Vánoc, které jsou dnes spíše symbolem stresu, shonu, půjček, moře darů pod stromečkem, soutěžení, kdo má víc naklizeno, nebo napečeno, tak je mi smutno.
Příší rok chci poprosit ježíšky, aby přinesli jen jeden dárek a aby to nebyly peníze.
Slunovrat jsme na zahrádce oslavili po svém :) Stůl jsem ozdobila svátečním ubrusem a po západu slunce jsem zapálila poslední svíci na adventním věnci. Prostřeno bylo pro tři, svůj díl dostali na talíř i ostatní obyvatelé tohoto místa, ať už jsou to předci, či jiné bytosti. Dostali i svého panáčka karamelového likéru, který jsme ten den umíchali.
Po večeři jsme tyto porce vzali a vynesli na louku, kde jsme poděkovali za to, že jsme sem mohli přijít a poprosili jsme o podporu v našem konání a o požehnání našich cílů.
Čeká nás dlouhá cesta a já pevně věřím, že bude plodná a radostná
