Pod stanem

V pátek jsme si na louce postavili stan a pro Maggie to byla první noc ve stanu. Moc jsme se nevyspali, celou noc hlídala a vrčela na každý zvuk :)

Sobota byla ve znamení odpočinku.

Ráno začalo pozdravem slunci v rouše Evině a Adamově (bez fotodokumentace :)).




Zachraňovali jsme ještěrku zpod kuchyňské linky,








dopoledne jsem upekla bagety,

















na louku jsme si vynesli slunečník a piknik mohl začít.

Tolik nicnedělání najednou.






Další noc už byla Maggie klidnější, tak snad si holka zvykne :)





V neděli jsme se zbavovali kamenů

Když už nám bylo opravdu horko, vydali jsme se potokem k prameni

Zahrádka utěšeně roste a začíná plodit,

lepší hrášek jsem snad nejedla.










cukety krásně rostou ...

salátová divočina ...













zelí se taky daří, prý je to známka kvalitní půdy :)

a kedlubnová divočina ...

Země je kulatá

Země je kulatá a místa je tu dost

Výlety, rozjímání, přemýšlení, vymýšlení

země je kulatá

multikulti záhonek - špenát, ředkvičky, mrkev, salát, řepa, kedlubny, rajčata, zelí, brokolice, růžičková kapusta, mangold, cukety, ostropestřec, česnek, cibule, brambory ... petržel jsem, ehm, asi omylem vyplela 

Pochybnosti

Jsou v nás. Červík stále nahlodává a povídá nám: „To nezvládnete, bez systému zahynete bídnou smrtí, nebudete mít z čeho platit složenky a daně, nic se neurodí, nebudete mít co jíst, za co nakoupit nové oblečení .“

Je to jak na houpačce. Jsou dny, kdy je vše jasné a zřetelné, všechno dává smysl, kdy je radost plánovat a povídat si o tom, co prožíváme. Pak se to zhoupne, stačí nějaká poznámka, telefon  s informací ze zahrádky, že nic neroste, jen plevelu že se tam daří. A jsme dole.

 Nemáme žádné zkušenosti, chybí základní znalosti našich předků. Máme jen touhu, nadšení , nevědomost a spoustu inspirace. Já bych samozřejmě chtěla všechno a nejlépe hned, ale je mi jasné, že to bude běh na dlouhou trať.

Jsme dostatečně silní? Ustojíme to? Známe se? Známe sami sebe?

Vlastně nemáme co ztratit, nemáme se čeho bát. Nepůjde to? Nic se neděje, můžeme se vrátit zpět. Bude se nám okolí vysmívat? Na tom přece vůbec nezáleží.

Ale stačí zas malé nakopnutí, znamení. Jako například článek v novinách, „náhodné“ setkání, při kterém se o půlnoci u baru bavíte s francouzem o zahrádkaření ...

Věříme, že to má smysl. 

A k tématu výborný aktuální článek - jsme jasná fáze 1 a zachvílu nás čeká ostrý střet s realitou... :D

Vyrostlo něco?

Hned, jakmile nás řidič vysadil na zastávce a vylezli jsme kopec, jsme utíkali zkontrolovat stav záhonků.

V první chvíli přišlo zklamání.

Nepříznivé půdní a povětrnostní podmínky nepřežily sazeničky ačokči, divokých rajčat a hokaida.

Celer vypadá, že se sice drží, ale lístečky jsou v zemi sotva vidět.

Postupem času se zklamání přece jen mění v radost, protože nakonec snad většina semínek vzklíčila a některým rostlinkám se daří a derou se ke světlu mezi plevelem.

Nejlíp je na tom špenát a ředkvičky, to je jistota. Hned jsme je sklidili do salátu. Rostlinky špenátu už v dlouhých dnech ženou do květu, tak zkusíme, jestli budou vlastní semínka do banky.

Dalšími bojovníky jsou zelí, saláty, mrkev, řepa, růžičková kapusta. Cibule je zatím tenounká, ale časem to snad zvládne. Radostné bylo objevení rostlinek cuket. Česnek má snad metrovou nať.

V pokusné směsi sena a hlíny nevalné kvality se objevily rostlinky brambor. Tak jsme přihodili další naklíčené brambory J.

Jediné, co navzdory vytrvalým dešťům neúřadovalo jsou kupodivu slimáci. Potkala jsem snad jen jednoho v kompostu.

Nedalo nám to a museli jsme založit ještě další záhonky pro luštěniny a mangold a do hnízdeček jsme vrzli nová semínka hokaida a patizonu.

Pak už se jen odplevelovalo, zalévalo (mimochodem ještě, že mám rýmu, kopřivová jícha si ve “vůni” nezadá s hnojem) a mulčovalo. Mulčování je opravdu parádní záležitost pro líné zahradníky. V zamulčovaném záhonku si v hnízdečkách rostou pouze kulturní rostlinky a vrstvou mulče proroste jen pár plevelných rostlin, které se jednoduše odstraňují. Mrzí mě, že jsem nehodila slámu na zatím nevysazený záhonek, protože ten se stihl zaplevelit. Nu, víme pro příště.

Víkend tentokrát patřil hlavně oslavám narozenin, takže se hodovalo a většinu času jsme trávili s kusem dortu někde ve stínu.

Švagr začal koumat možnosti pro internetové připojení v místním, signálem nepolíbeném, ráji a vykoumal satelitní internet. Tak to vypadá, že i na zahrádku zavítá kus civilizace.

Našla jsem zatím pár informací.

http://www.gitysat.cz/cs/

http://www.satkom.cz/satelit_internet.htm
http://www.intv.cz/satelitni-internet/cenik.html 

http://shop.atoselektro.cz/astra-2-connect-komplet-s-aktivacnim-poplatkem-1-mesic-predplatne-_d2716.html

http://www.towercom.sk/sk/domacnosti.php?article=291

http://www.internet-satelitni.cz/astra2connect/cenik

http://www.omko.eu/satelitni-internet-tooway/

http://www.europe-satellite.com/index.html

http://www.europeonline.com/cz/fastsurf/index.shtml

Těšení

Návštěva Ekokozy byla příjemná. Zamilovala jsem se do kočky. A zjistili jsme, že všechny kozy (alespoň ty místní) nejsou vypočítavé mslné mrchy, které  číhají na nejvhodnější příležitost jak zmizet, utéct a sežrat všechno v okolí několika kilometrů. Prozkoumali jsme elektrický síťový ohradník s baterií, kterou lze přepnout na solár a vypadá to, že by tato verze posuvného oplocení mohla být pro naši situaci naprosto ideální, zvlášť pro střídání pastvin. Pokud si kozenky a ovečky vypipláme od mala, mohly by být jak cvičení psi :D. Jo a vidět místní border kolii v akci byl úžasný zážitek, asi Maggie pořídíme kolegyni.

Už se připravujeme na výrobu sýrů a v Lidlu jsme zakoupili vakuovačku :D

Začala tropická vedra a mě skolil nějaký extra silný jednodenní virus a na jeden den mě kompletně vyřadil z provozu a Ondra si užívá nějakou alergii.

Na zahrádce jsme nebyli tři týdny a mě po nocích straší noční můry jak zahrádka nepřežila

•           Zimu
•           Lijáky
•           Nájezdy slimáků
•           Vedra
•           Plevel

Koukám všem přes plot na zahrádky a závidím krásné záhonky, vzrostlé rostlinky a první úrodu.

Dneska už naštěstí jedeme, jinak bych se zbláznila. J

Betonová punková zahrádka se taky utěšeně rozrůstá. Uvidíme na podzim, jestli bude pytel brambor J

Nezahálíme

Ač nejsme na zahrádce, nezahálíme.

Z procházky se psem jsme si přinesli tašku s bezovými květy a zavařili sirup, naložili pokusnou sklenici na šumivou limonádu a zbylé květy jsme naložili do 60% slivovice.
Pokusná limonáda nestačila v deštivých dnech zašumět a místo toho chytla plíseň. Ale sirup je luxusní, asi ho všechen vypijeme ještě teď na jaře. :) Než všechno odkvete musíme ještě usmažit kosmatice v těstíčku.

Ondra přinesl z práce kozí a ovčí mléko, tak experimentujeme s výrobou sýra. Zatím bez syřidla, pouze s kyselinou citronovou.

Kozí sýr byl výborný, snědli jsme ho čerstvý, jen posolený, ovčí sýr jsme vyzkoušeli naložit do solné koupele. Bohužel soli bylo vydatně, tak je z toho extra silný balkán :). No snad ho upotřebíme do salátů.

Po loňských zkušenostech se zahrádkou na betónu víme, že je to fakt tmavá díra a slunko sem dosáhne jen na pár minut denně. Vynechali jsme letos tedy rajčata a máme jen brambory v pytli, bylinky a jahody zachráněné z překopávání zeminy na poli :). No uvidíme, co z toho ve finále bude. Ještě snad přibude nějaké listí na postupný sběr a ven před okno vysadíme ovocný strom. Je nám jasné, že potencionální úroda nepřežije nájezd spoluobčanů, snad nám alespoň zůstane dobrý pocit :)

V neděli se chystáme na prohlídku kozí farmy , doufám, že posbíráme nějaké praktické informace, věřím, že se budou hodit.

A hurá, v pátek 13.6. máme přímo na místě činu rande s architektem. Pátek 13. - to bude magické :)

Propršený

Víkend na zahrádce se nám začal formovat ve středu, kdy mi přišla SMSka, že byl zrušen kurz Osobní dům a rodový statek plánovaný na sobotu.


Tímpádem toho využíváme a na jizdomatu zamlouvám rychle dvě místa. Ptám se řidičky, zda nebude vadit pes a pár sazenic rajčat. No při vyzvedávce to vypadalo všelijak, ale nějakým zázrakem jsme do kufru nacpali dvě krosny, Ikea tašku se sazenicema, pod nohy psa, slečna na předním sedadle si na kolena vzala lampové stínidlo a jeli jsme vyvednout posledního spolucestujícího. Navigace nás po Brně vedla po všech čertech, nakonec nám pomohly mapy v chytrém telefonu a asi 40 minut po původním čase odjezdu jsme šťastně opouštěli Brno. V rámci akce "hýčkej si svého řidiče" jsem osazenstvu rozdávala čokoládové bonbony (po dojezdu jsme si přečetli složení a skutečně tam nějaký ten likér byl, ale fakt zcela neúmyslně :))

Řidička chtěla pokračovat v dobrých skutcích a přihodit nás někam blíž zahrádce. To jsme s díky odmítli - jen vylezeme na kopec a pak ještě na druhej a pak už tam skoro budeme.

Naštěstí jsme se vyhnuli všem bouřkám (jedna z nich dokonce dole ve vsi v poledne zapálila střechu) a šťastně i s nákladem sazenic dorazili do chaloupky.


Jako vždy bylo plno plánů a žádný čas.
Chtěla jsem stihnout:

• připravit pole a vyset kukuřici Malované hory z Farmy Lukava,
• vysadit brambory
• vyjednotit, přesadit či vysadit vzrostlé sazeničky, dát klíčit nové
• zamulčovat záhony
• konečně někdy oplotit kompost
• připravit terásky pro rajčata
• nasbírat kopřivy na jíchu a na špenát

A hádejte co? No celou sobotu komplet propršelo a foukal snad severní ledový vítr. Teplota přes den klesla na 4 stupně, ještěže nevím, kolik to bylo v noci. Naštěstí nám v kamnech praskal oheň, tak jsme sobotu nakonec věnovali lenošení (alespoň s časopisem Receptář pod hlavou, ovšem s výčitkami svědomí)

                                           


Nedělní ráno nás naštěstí vítá sluníčkem. Vítr sice nepolevuje, ale aspoň už neprší. Plány redukuju. Snad stihneme aspoň něco. Do nově navezené stráně vysazujeme Hokaida, ačokču a divoká rajčata. Ať si to dělá, co umí. Když není čas, budeme věřit, že to za nás zmákne matka příroda. Drahý láduje kopřivy do sudu. Ve vyvýšeném záhonu raději nepleju, zatím není poznat, co z toho je žádoucí a co plevel :) Na prázdná místa házím slámu a do hnízdeček vysazuju rostlinky. Vzhledem k neustálému přesunování pařeníčků a květináčků už vůbec nemám přehled, která rostlinka je co, takže ve finále to bude asi pěkné překvapení, co jsem vlastně zasela. Jedinou jistotu mám snad u růžičkové kapusty a taky u omylem odhrabaných vyklíčených semínek cukety :). Maggie už nám v záhoncích taky začíná úřadovat, potřebovala si nutně schovat prasečí nožičku do hrášku a pak cosi marně hledala v rukole.
Budeme věřit, že už máme po zmrzlých a bude jen líp.

Neděle je extra krátká kvůli úprku na vlak. To jsou chvíle, kdy mám chuť vyjít na kopec na signál a zavolat do práce, že zítra nedojdu :) a vymýšlím, jak to udělat, abychom tu mohli zůstat hned.