Vyvýšený záhon 2 a 3

Loni na jaře jsme pokusně vyráběli u chaty vyvýšený záhon.
Celý rok se pak zelenal, kvetl, rostl a tak podobně, no úroda byla krásná.

Takže plán je tvořit další a další. Ovšem u chaty už není místo, musíme se tedy vydat hore do polí a luk.

Stojím si tak uprostřed těch hektarů a mám smíšené pocity. Kochám se okolní krajinou, poslouchám zpěv ptáků, voním k rozkvetlým stromům. Zpět na zem mě přivádí představa té nekonečné práce a beznaděj nad tím, že vlastně nevím, kde a jak začít. Je toho tolik potřeba.

Vyčistit meze, sázet stromy a keře, oplotit pozemky, postavit skleníky, pařeniště, vytvořit záhony, vyset spoustu semínek a vysadit sazeničky, vymyslet zavlažovací systém, postavit nějaký zahradní domek, opravit starý barák, postavit venkovní kuchyň a pec, no dalo by se pokračovat ještě dlouho...

To mám chuť se vždycky sbalit a odjet zpět do města.

No pak vezmu do ruky třeba rýč a zas mě ten splín přejde. Nějak bylo, nějak bude. Však nemusí být všechno hned, ono to nějak dopadne :)

Nu začala jsem tedy budovat základy pro vyvýšený záhon číslo 2. Tentokrát už neboudou kulaté, ale rovné, spíš to budou pak terasy využívající jakýchsi nerovností v terénu.
Takže nejdřív zbavit mez náletů.

Pak zhruba vytyčit rozměry. Bude to "něco jako pařeniště", využijeme pár starých oken.

 Na konstrukci padlo pár odkorků, nějak se to sbouchalo dohromady. Drahý tomu říká, že to je "valašské" = křivé :D

Základ záhonku tvoří opět ztrouchnivělé dřevo, pak listí a seno a zrytá hlína přímo z meze. Horní vrstvu tvoří zemina pracně dobytá z hořejší meze, kterou jsme čistili od náletů a pod nimiž jsme nalezli krásnou půdu utvořenou lety tlejícím listím. Ta se nedala klasicky rýt, pač tam zůstala spousta kořenů, takže naplnění jednoho kolečka trvalo nekonečně dlouho. Kvalitní půda bude oříšek. Musíme založit vícero kompostů a taky počkat, než dovezený hnůj proschne a bude použitelný. Zatím musíme pracovat s tím, co máme v nejbližším okolí k dispozici.

Maggie a kočka kontrolují, jak nám stavba jde od ruky.

Posilovna na čerstvém vzduchu.

Nakonec jsem se vrhla ještě na další vyvýšený záhonek o krok níž. tentokrát už bez opevnění, bude drobnější.

V záhoncích zatím není nic zaseto, čekala jsem na vydatný déšť, kterým by zamulčovaný záhonek nabral trochu vláhy a taky trochu sedl.
Snad už teď bude teplo a budu moct vysévat...

Duben v čudu

Koukám do kalendáře a on už je duben skoro pryč!

Podle příspěvků to zas vypadá, že nic neděláme, ale to není vůbec pravda :).

Za oknem to raší

 rajčata jsou na tom nejlépe.
Máme divoká a pak různé druhy z osiva koupeného v prosinci ve výprodeji za korunu v Albertu

Horší je to s ostatními pokusy. Byla jsem nadšená, kolik mi vzešlo lilků a jak krásně roste koriandr. Mno, rozsazením jsem je všechny úspěšně znehodnotila. To samé bazalka, levandule...a vůbec mi nejde celer, achjo. Příští rok prubnu nějaký extra výsevní substrát asi.


Venkovní vyvýšený záhon už od konce března hostí semínka mrkve, černého kořene, asijské hořčice, špenátu, rukoly, cibule a samozřejmě ředkviček. O něco později přibyl i salát a hrášek. V tomto čase už vše krásně raší.

Přezimovalo pár kousků mangoldu a raší jak diví, takže budou zachvílu k snědku. Jupí

Počasí je už od konce března klasicky aprílové. Azuro, slunce, déšť, mráz, kroupy, vítr... vše je tu tak o dva týdny později než v jižních oblastech naší země ...

 Noa zrovna, když jsme si odjeli na kratší výlet na východní Slovensko, tak se zrovna porouchalo, co mohlo. Z místního JZD přivezli náklaďák plný hnoje a nepodařilo se jim vyjet na louku. Museli obsah vyklopit a větší část dopadla na sousedovu cestu, takže chudák tchán musel celý víkend nakládat a traktůrkem rozvážet. Po našem příjezdu se Ondra aspoň na zbytek přidal.

Nástavky napadl zavíječ, takže se musí všechno vyřezat a roztavit a vyčistit.
Dlouhé sucho zřejmě nepřežily 2 ze zasazených keříků a jeden strom se pokusil poničit nějaký záškodník, kterému nevadila ani železná ochrana stromku...

Ochrana zohýbaná, stromek vejpůl... Nechápu, co to bylo za zvíře, vypadá to spíš na dílo člověčí, akorát nevím, kdo by se tu o něco takového pokoušel :-/

Další záškodník mi ožírá česnekové výhonky na spodním poli...

Přechod do nového prostředí bohužel nepřežila jedna slépka, tak už jich je jen 9. Žerou jak nezavřený, ale že by nesly, to je ani nenapadne. V průměru je to tak jedno vejce na den. A mladé ještě nenesou vůbec. No hlavně, že jsou spokojené :D

Původní záměr byl, že budou celý den puštěné a budou si volně hrabat po lukách. Jsou to ale nány pitomé a musely se hned pustit do záhonků a do kompostu u chaty. Nejde jim vysvětlit, že mají lézt na druhou stranu do polí :( Takže jim jen přesouváme ohrádku.