Hned, jakmile nás řidič vysadil na zastávce a vylezli jsme
kopec, jsme utíkali zkontrolovat stav záhonků.
V první chvíli přišlo zklamání.
Nepříznivé půdní a povětrnostní podmínky nepřežily sazeničky
ačokči, divokých rajčat a hokaida.
Celer vypadá, že se sice drží, ale lístečky jsou v zemi
sotva vidět.
Postupem času se zklamání přece jen mění v radost, protože
nakonec snad většina semínek vzklíčila a některým rostlinkám se daří a derou se
ke světlu mezi plevelem.
Nejlíp je na tom špenát a ředkvičky, to je jistota. Hned
jsme je sklidili do salátu. Rostlinky špenátu už v dlouhých dnech ženou do
květu, tak zkusíme, jestli budou vlastní semínka do banky.
Dalšími bojovníky jsou zelí, saláty, mrkev, řepa, růžičková
kapusta. Cibule je zatím tenounká, ale časem to snad zvládne. Radostné bylo
objevení rostlinek cuket. Česnek má snad metrovou nať.
V pokusné směsi sena a hlíny nevalné kvality se objevily
rostlinky brambor. Tak jsme přihodili další naklíčené brambory J.
Jediné, co navzdory vytrvalým dešťům neúřadovalo jsou kupodivu slimáci. Potkala jsem snad jen jednoho v kompostu.
Nedalo nám to a museli jsme založit ještě další záhonky pro
luštěniny a mangold a do hnízdeček jsme vrzli nová semínka hokaida a patizonu.
Pak už se jen odplevelovalo, zalévalo (mimochodem ještě, že
mám rýmu, kopřivová jícha si ve “vůni” nezadá s hnojem) a mulčovalo. Mulčování je opravdu parádní záležitost pro líné zahradníky. V zamulčovaném záhonku si v hnízdečkách rostou pouze kulturní rostlinky a vrstvou mulče proroste jen pár plevelných rostlin, které se jednoduše odstraňují. Mrzí mě, že jsem nehodila slámu na zatím nevysazený záhonek, protože ten se stihl zaplevelit. Nu, víme pro příště.
Víkend tentokrát patřil hlavně oslavám narozenin, takže se hodovalo
a většinu času jsme trávili s kusem dortu někde ve stínu.
Švagr začal koumat možnosti pro internetové připojení v
místním, signálem nepolíbeném, ráji a vykoumal satelitní internet. Tak to vypadá,
že i na zahrádku zavítá kus civilizace.
Našla jsem zatím pár informací.